Máš pravdu igore, nerozumím/e si. dík moc

kleopatí koule? to jsou třebas tvoje oči, co já vim?

jo, mám, teď mám chuť jen na smrt a na psaní

První řádek - Andalouský pes.

Zkoumal jsi někdy metricitu svých veršů? Zjistil jsem, že mezi literárními fajnšmekry se dodnes považuje metricita verše za odznak nejvyššího poetického umění. Tedy samozřejmě jako perlička na dortu. Pokud má báseň skvělý obsah, má náležitou formu, pěkné obraty, hezkou fasádu a ještě jamb. (Pravda, kdo tohle dneska umí, že?)

Osobně si myslím, že takovému kryptobaroknímu poetickému omylu jako je metricita už dávno odzvonilo. A teď si přiznej: prznil bys svoje básně daktylem, trochejem jambem a nevím čím ještě? Nebo ti přijde mnohem zvučnější básničky psát tak jak ti lidově řečeno narostl zobák?

jak už jsem psala jednou... s obsahem nesouhlasím, před formou smekám...

Ale jako jo. Mně se to líbilo. Hlavně první odstavec. Pokud budu ignorovat hrubky (a že jich tam je fakt požehnaně), tak bych ještě upravil nějaký slovní spojení. Místy to zní hodně neuměle. - např. zapálil krb, velké světlo a tak. Jinak když je podmět nevyjádřený, tak velmi často bývá měkké i (pokud nemluvíš o něčem v ženském rodu z předchozí konverzace, což tu není)

Píšeš pěkně. To rozhodně :) Ale je to hodně useknutý.

Zkus něco jinýho než emo, jo? Tohle je jako kolovrátek. Pořád a pořád dokola deprese -> smrt oboje teda v různých variacích. Jinak tam máš dikdy místo nikdy a sbohem se píše s es. A když už chceš psát něco takovýhleho, tak bych alespoň rozebral trochu co si myslel, ale jen těch pár vět v třetím odstavci nestačí na vysvětlení, proč se vlastně všichni zabili. Nicméně piš dál a třeba příště ;)) A ještě čárky mezi větama by bylo dobrý používat :)

No tak předně ji/jí si oprav. :) v poslední větě bych použil dokud. A pár dalších nepřesností tam bylo. Jinak čistá pocitová věc. Pokud to má být úvod k něčemu, tak by bylo dobré, kdyby se to už trochu rozeběhlo. Nastínilo se, co by se mohlo dít atd. Tady to vypadá i poměrně uzavřeně. On odešel a ona je z toho moc smutná. Třeba se vrátí, třeba ne. Možná že se ona zamiluje do někoho jiného a nebo se taky z deprese zabije. Takhle to vyplývá do prázdna. Nebo mi to alespoň tak přijde. Pokud by další část byla méně pocitová, tak si ji ale rád přečtu. :)

Těšim se na II. část, když v ní to nabírá spád, budu komentovat až tam.

No to je depresivní, těžce emo

Homér často používa slovné spojenia, ktoré druhým ľuďom vela nepovedia. A myslím, že práve to ho baví. Neviem, možno sa mýlim. Alebo mám pravdu homére? :)

Pekne. Myslím, že to sedí na mnoho ľudí...

Naučil som sa vo svojom živote jednej veci. Netriedim veci, ktoré sa mi stanú na dobré a zlé. Iste, v konkrétnom momente, konkrétnej situácii si zanadávam, hnevám sa, som smutný alebo naopak cítim šťastie rovnako ako každý človek... ale toľko krát sa mi stalo, že som si myslel o niečom že to bolo zlé, ale keď sa na to pozerám z odstupom času tak si hovorím, že ma to niečomu naučilo, alebo to naopak zabránilo niečomu omnoho horšiemu. A naopak keď som si myslel, že oproti mne kráča šťastie a nakoniec to bolo presne naopak. Hlavu hore.

Pach hrachu mrká skrz mýdlo pisoáru? Tipický homér. Jeden nevie, čo by si o tom mal myslieť.

diky...
tu cast mam taky rada.. teda nemam.. ale v basni to vsechno zni idylicky, tam je to pekny..

Bohužel, občas si tak připadáme asi všichni. Moc krásné a trefné.

mávaš často takéto stavy?

Od jisté doby píšeš úplně jinak. A musím říct, že SKVĚLE.

super