Přiznávám, že píši spíš Poezii, to znamená, že hodnotit bych mohl a měl spíš tam, nicméně dámo, řemeslo umíte... pokolona.***

líbí

dobré momenty, už mi to někdo přede mnou vzal z pusy, byl rychlejší***

Jo pane, asi jo, i když se tu lekteří budou křižovat...

pokud je básník "pravej", tak je v podstatě vždycky asociál - minimálně myšlením... Sprosté slovo - záleží, jak moc kořeníš - pro vypíchnutí věci vyzkoušená věc - jestli chodí někdo moc do cukrárny, tak holt ať přibouchne na chvíli dveře. Ale drnčivé R je mi milejší než načančané barbíny kroutící zadky s "vymydlenýma hlavama" hlavně uvnitř...

Určitě to má "štávu", i kdyby tam ty sekrety chyběly. Jako bych si otevřel americké básníky šede, sedmdesátých let, což pro mne nikdy nebyla urážka, ale naopak povzbuzení.

princové jsou na draka..."abraka dabraka":)...a víc k tomu nemám co říct:)
tohle mi v dobrém smyslu rozesmálo, teď k tomu Tvému: každý chce to nejlepší. Nejlepší ale může být i o to nejobyčejnější a vysmívané. Jako paradoxně najdeš přepychové hřiby na kraji lesa, protože profičely procesí dovnitř hvozdů, kde si myslely, že... A ono třeba NEEE-EE!

pro mne bar ještě pořád znamená křižovatku mnoha lidských bytostí a v zahraničí má například ještě jiný význam než zde, a také je to víc běžnější a dostupnější, chci jenom říci, že se tam opravdu spoustu věcí může stát, stejně jako na stadiónu, nebo jak je komu libo, závěrečná myšlenka, že čekáš až zavolá několik let byla samozřejmě už xypsilonkrát někde použitá, ale byl bych tolerantnější v tom smyslu, že to třeba prožíváš, tudíž bych to tak vehementně neodsuzoval..., protože dokud dýcháme a žijeme jsme v nějakém jistém vývoji, který třeba i někomu může připadat jako směšný, či "malý", ale pro nás v tu chvíli znamená mnoho, či ještě lépe "všechno"...

První dvě čtyřverší se mi líbí moc, tu baletku bych tam už oželel,

Poslední zbytky
čokolády na rtech
a stužky kouře
vpletený do vlasů.

Štěstí je osudová
pusa na tvář.
Ta co se nevrací
a voní po mandlích.

ale tohle je moc hezké***

tohle fakt není špatný

Opravdu bych nechtěl, abys klesl ke dnu. Líbí se mi první dva verše. Pak už mi v mé volnomyšlenkářské sféře napadají samé koniny, za něž bych byl jistě odsouzen.

Ich forma má jednu vadu. Autor musí vyprávět svůj vlastní životní příběh. Pokud ne, čtenář to zjistí, a pokud ano, tak se musí zcela otevřít, odhalit svoje nitro a dát do něj nahlédnout, stačí něco zamlčet a příběh se zbortí. Na ich formu musí být autor prozaik odvážný. Ve tvém případě, jak se zdá, s tím problém nemáš, a když už jsi hodně osobní, dokážeš nenuceně odbočit a pak se zase vrátit.
Úvod je taky důležitý. Ve zkratce se v něm odhalí o co v příběhu půjde a nesmí se toho říct moc, aby mělo cenu ten zbytek přečíst.

Je to pěkné. Dokážeš udržet napětí a pointa úplně na konci je věru šokující. Taky to prostředí ve kterém se ten příběh odehrává umíš vylíčit do barvitých detailů. Možná jedinou věc bych změnil: Nepsal bych jména. Ani kdyby byla změněná. Třeba Kafka, ten to vždycky vyřešil tak, že napsal jenom doktor K., což je sice hrozná varianta, ale když už je příběh osobní, tím že je podaný ich formou, možná by nemusel být osobní více. No, to je jen nápad. I bez toho by to přece šlo. Ačkoliv, teď si uvědomuju, že to celé vlastně začíná tím, Táňa, Táňa...takže nic.

Přijdou jiná léta, jiní milenci a mezi nimi třeba i ten pravý.
Co na tom, že nebude ten prvý?

ano, jak napsal R*L "hravé"... akorát se mi nelíbí velká písmena na začátcích řádků (především za čárkou). A také první čárka v druhé sloce mi nepřijde dobře použitá, spíš ruší...

hravé

aj ja rada vidím v básňach práve také kúzla... občas ich doslova vyhľadávam...
"Príjemné je podobať sa psíku..." (Smrek)

ďakujem Ti za krásny komentár. :)

Mám rád poezii, která odlehčuje. Vypravěč se stává něčím skoro nehmotným. Deštěm, vánkem, světlem, tmou... Je to věc, která mě fascinuje na japonské, čínské a korejské poezii. Ta lehkost ukrytá ve slovech. Je umění skládat verše tak aby dokázaly čarovat, aby ve fantazii vyprovokovaly představu, že i ta nejtěžší věc jakou známe ztratila svou tíhu a na pouhé fouknutí odletěla do oblak, jako by byla z papíru.

Musíš být křehký člověk, člověk, který vidí svět v maličkých detailech, člověk s prsty menšími než mají kapky deště. Básnička je moc hezká.

:)

Tahle báseň se spíše než do kategorie "smutné" hodí do kategorie "láska - (a něco)"...ale to na kvalitě podle mě neubírá. Přidávám se k Siggimu - je to pěkně napsané.

Hodně smutný,ale bohužel ze života a to je to nejsmutnější.Dnešní svět sám o sobě je plný spěchu a smutku,opravdový cit se vytrácí a je nahrazován povrchními vztahy.Avšak vyjímky potvrzují pravidlo...vždy je něco či někdo za koho stojí žít.