Když čtu tvoje básně, mám pocit, že by jsi ten můj románek mohla psát ve verších, a pokaždé by jsi se trefila do černého.
Moc pěkné.
Díky.

Tak tohle mi rozbrázdilo duši jako sněžnej pluh, kterej slyším za oknem ...Ne, to nejde jen tak, napsat koment, to si musím znovu přečíst a v klidu prožít ... a napsat až pak ...a dostalo mě to originálně podaný pocity ... až mě mrazí ...

díky Vám mnohokrát!

to Babulka. Tak, jak říkáš :-) Prostě je nebo (v mém případě) není....

to Mattyna: Děkuji

...přesně řečeno... děkuji moc...

Blázen si svou bláznivost neuvědomuje ... a proto mu je vlastně blaze ... a on je šťastnej sám, ve svým vlastním světě ... pro někoho možná omezeným, pro něj je to Zeměkoule a cesty mimo rámec běžného dne nejspíš cesty do jiných dimenzí ... nevím.... jen hádám ... ale co je štěstí? spokojenost duše, ducha a těla? Pak jsou blázni určitě šťastný ... a o tom ten život je ...o naplnění ... o štastí ... takže ... jo, ráda jsem si u Tebe početla ...

Tami .... to je tak smutnej konec ... vlastně to není konec ale ....měl bejt ten osud...přejícnější ... k Pavlíkovi ... ale stejně je neskutečn fajn, že mohli kluci, byť krátký čas, prožít spolu ... a za to osudu dík ...

ziju pro pady.
jsou opravdovy.



asi me naplnuje, ze nejsi muj.


(byls hrozne tajnej
a ja se zamilovala.)

...skvěle napsaný...

Konecně to má hlavu a patu. Verše nejsou samoúčelné, nejsou zde jen tak nahromaděny.
Vazby jou také v pořádku, žádné krkolomé novotvary se nesnaží hrát si na něco velkolepého. Snad chybí jen čárečka za slovesem pěje (když už autor s interpunkcí pracuje).
Milé verše. :-)
Hanka

taky nelíbí, špatně volená slova, ta různá přirovnávání dost pokulhávají...báseň o revoluci si představuji jinak

... je prostě pocitová ... píšeš z duše ... hned bych zmáčkla ST ... (ale tady se neboduje ...) ... "sněží i v nás a zase to studí" ... nabízíš prostor k přemýšlení ... hezký ...

Psát celé dílo formou Pláču, protože je velmi těžké. Bez dávky originality totiž vznikne patos a kýč. To se bohužel stalo i tady.

Žiju pro pády. Jsou opravdový. Wow.

Někdo mi jednou řekl - jde to fakt ztuha... Dokud nepotkáš člověka, s kterým to jde lehce. Nevim, jestli se tě tohle úplně týká, ale taky jsem měla pocit, že nejsem holka na chození, dokud... Třeba je to i tvůj případ.;)
Jinak opět dobrá myšlenka, jako vždy, tvoje pocity jsou hrozně obyčejný (v tom nejlepším slova smyslu - nemám problém se s nima ztotožnit). Líbí.

Tohle jsou ty silný myšlenky, který mě prostě baví číst... A je mi úplně jedno, jakou to má formu nebo jak to vypadá. Tady mě praští pointa a to mi bohatě stačí. Máš co říct.

Hmmmm, spolu s obrázkem fakt ucelený a moc pěkný dílo.:)

Já jsem sice životem profackovaná jednadvacítka, ale taky pořád doufám, že výjimky z tohohle kolotoče FB a povrchnosti existujou... Jen je musíme hledat!

Taky miluju Prahu (nejen když sněží).:)
A tvoje dílo je krásně snové, plné obrazů - paráda.:)

Zajímavá asociace - není-li, aspoň se tak tváří..:-)...a celkem se mi líbí :-)