Pojedu na západ!!! :-D

Tedy nyní opatřím kritickým zhodnocením toto dílo:
Vlastně mě žádné hodnocení nenapadá. Já sám sonety nepíšu, bo to neumim a v sonety nevěřím. Ono totiž tyhle žánry, a toto dílko není žádnou výjimkou, působí tak těžce a konstruktivisticky. Kdybys nenapsal, že je to z rukávu vyimprovizováno, sotva by to byl kdo poznal. Zaměřím se na jiné pozitivum: totiž to náboženské nadšení. Ostatní básničky jsou spíš lamentací na Boží neprozřetelnost a pomstu a navíc se obracejí spíše k Bohu než k Ježíši. Jen ojediněle najde čtenář básničku jako vystřiženou z kancionálu. Ostatně bývají často výplodem nenadálého nadšení. A nebo se kaješ! Ale to bys nejspíš napsal něco jiného.

No potvrdils hluboko zažraný slovenský náboženský tradicionalismus. Česko mi připomíná jeden velký symbol ateismu a odpadlictví od víry. Jednak proto, že tady začala reformace světa, jednak proto, že bylo vždycky lehčí se neřídit tradicemi. Právě dneska byl u nás svátek sv. Jana Nepomuckého. Mimochodem je to ten nejdiskutabilnější světec pod Sluncem. Ve Sviadnově má zasvěcenou kapli. Takže tam byla dneska pouť. Že bylo hnusně, a dalo se to čekat, bylo to tentokráte bez kolotočů. Oni kolotočáři jsou sice nábožensky dost aktivní, ale jejich zákazníci = 99,9% občanů Sviadnova a okolí o víru nejeví zájem (taky v kostele průměrný věk se blíží tak 60ti).
Odbočil jsem. Básní, které by se tematicky vztahovaly k náboženství bude míň a míň, asi jako staroslověnský jazyk a liturgie časem utichnou. A nedokážu říci, je-li to na škodu, nebo naopak.

Jak ty se díváš na tradice? Na náboženství? Je v tom Boží záměr, nebo historická určitost, že kdyby tě rodiče učili islámu, byl bys Muslim? A nakolik se v té básni zračí hrdost a láska k Ježíši a víře předků a nakolik zapomnění, že tu víru mají Slováci tolik zakořeněnou díky Maďarům a jezuitům?

krásná báseň, často si to taky říkám a připomínám - Jeho je dar...

Pěkná.

Připojuji se k předřečníkovi.
Báseň vyjadřuje, co též silně s nelibostí vnímám - klouzat po povrchu a hlavně nemyslet. Zdá se to být mottem naší současnosti. Naštěstí nejsou všichni takoví. Ale příliš často mám dojem, že těch klouzajících je víc.

To má být poezie, či co?

K prožitkům ještě ne...ale děkuji

No, snad nebude tak zle, aby bylo třeba zakládat tuto kategorii.:-)

Zdravím, děkuji a chválím ochotu k pokusu o "předělávku".
Myslím si, že se ti podařilo text vyčistit od "vaty" slov, leč mám k němu ještě tuto poznámku: Slušelo by mu, kdyby byl ještě sevřenější, aby z něj ta tvá nenálada, porucha, více mluvila už v průběhu básně, aby prohlášení posledního verše bylo jen doklepnutím pověstného hřebíčku na hlavičku. To, že tomu tak úplně není je myslím způsobeno tím, že některé formulace jsou jakoby odtažené od tebe, jako by se tě to ještě ne dost týkalo - třeba "začíná se mi ztrácet řeč" - porovnej s možností začínám ztrácet řeč nebo ztrácím řeč.
"Říkám slova, která nic neřeknou,/když se mě druzí na něco tážou." - zde přítomnost v čase je, ale po mém soudu ji rozmazává zájmeno něco, a koneckonců i dost prozaická stavba dvojverší. Nějak cítím, že by to chtělo větší údernost, něco ve smyslu Má slova nic neřeknou.... Podobně to dle mého platí i dvojverší začínajícím "Už ne ve vzduchu... " Myslím, že by se se dalo škrtnou už stejně jako neb, neb to i bez něj vyplyne logicky (ne ve vzduchu, v mé hlavě/špatná nálada...) ...
... tak, abych ti nepřepsala celou báseň, to by se ti už vůbec nemuselo líbit a taky by to nemělo valného významu - chtěla jsem jen naznačit, co myslím, že by to ještě chtělo. Možná jsem mohla napsat rovnou ještě trochu proškrtat a zpřesnit a nemusel by ses prokousávat množstvím slov...
Myslím, že by poslednímu verši pro vyznění básně pomohlo, kdyby se z něj staly dva (možná i tři), čímž myslím roztržení stávajícího.
Mimochodem v krku meč se mi dost líbí a když si to tak představím, tak mě to právě vede k úvaze o rychlejší ztrátě řeči než že se mi začíná ztrácet...
(V tu chvíly je asi překlep, ale stejně...)
Myslíš, že budeš mít chuť a sílu do textu ještě do třetice sáhnout?
:-)

Sakra! Líbí se mi to. I hořkost a nechuť se dají vyjádřit s jistou a příjemnou mírou pokory, aniž by sebeúcta dostala na frak.

v tom pripade delej, ze sem ti nic nenapsala..

Díky, neboj, jdu s ní a s přáteli popíjet na koncert. Ale teď už tu židli odkopávám. Jinak, já v práci zrovna kytky latinsky potřebuju, krásný víkend ti přeju!

to uceni bych uz nechtela ani videt..celou tu skolu debilni a zpatecnickou..to mi rekni, na co se to ucis latinsky a nazpamet-tisice slov k zapomenuti, neni dulezitejsi umet si to najit a bejt dobrej treba ve vecech, co budes denne potrebovat, az tu skolu dodelas?..nevim z ni nic, snad jen to, ze takhle bych to delat nechtela..ze je to bavi, ty jejich napromitany slajdy
sorry, ted uz k veci..mne se na tom vzdycky libi, ze si te predstavuju, jak zasednes a jedes..vychrlis to, vodkopnes zidli a des ven..takovy veci me bavi..skoda,ze se kvuli ty krasny holce musis opijet a ze nemuzes s ni popijet,ale to asi jak kdy..konec (myslim to je touhle dobou..)se mi libi..

jojo

Díky Tomáši, tisíc?

LUKiO: přidej se do mého počasíjového hnutí ;D

Eliška Vobrubová: S volným veršem máte pravdu a asi se tu pokusím založit kategorii špatný verš, kam budu své případné výtvory dále vkládat.

Eliška Vobrubová: Já jen abych předešel dalším zmateným pokusům o rozbor...
Kniha může být opravdu cokoliv, během básně si můžete dosadit hned několik titulů. Exemplář opravdu nemusí být starý, tak jako pomněnky nemusí být modré, i když se to o nich v přirovnáních říká. Na tom ale vůbec nezáleží.
Ano s průvodčím a černými pasažéry míříte správně, ale opět Vaše myšlenky narazí na neprůchodnou zeď doslovnosti.
S tím strojvůdcem jste mě pobavila. Pokuste se oprostit od přílišné zaujatosti tím, že koleje jsou rovné a nedá se na nich zatáčet. Zjistíte, že strojvůdce opravdu udává směr. Víc Vám už napovídat ale nebudu .
S čím asi opravdu pomoct musím, je verš s opičákem. Představte si, že kniha v průvodčího brašně je Darwinovo O původu druhů. Zároveň to může být třeba Bible. Paličatý strojvůdce si to taky nedokáže srovnat.
A abych vysvětlil Ahasvera. Jde o postavu věčně putujícího Žida. Můžete si třeba představit, že je ten člověk už opravdu unavený z nekonečného putování, které nemá žádný uspokojivý cíl. Mír, který hledá, nenachází, je mu nekonečně vzdálený a on musí neutěšeně čekat na nepřicházející smrt.
A když říká, že se lidi nemění, tak je to jeho názor. Třeba s ním nesouhlasíte, ale prosím, neberte mu ho. Spousta lidí by s ním souhlasilo a nejeden člověk dokonce tvrdí, že celá historie je toho důkazem. Konečně všichni známe pořekadlo nic nového pod Sluncem, určitě má nějaký smysluplný význam.
Modrým Portugal je jen další z mnoha postav ve vlaku. Je to náhodný spolucestující, o kterém nic nevíte, vlastně si ho skoro ani nevšimnete a najednou zjistíte, že tam prostě je, a že Ahasverovi připíjí... zřejmě krabicovým vínem.
Jinak je to báseň opravdu špatná, nebo alespoň špatně ukončená. Chybí jí pointa a vůbec vyplyne tak nějak nikam, jako ten vlak, který odjíždí do dáli i s těmi neznámý lidmi, kteří míří do neznámých míst.

ouu, pokud mě tak bezmezně miluješ, stačilo to říct...:) né, je to krásný..

grafika se fakt povedla...a jdu bojovat taky, za letní měsíce :)