Bohatým (tobě) vemu a chudým (sobě) dám.

puero: A proč jo? A proč já?

A proč ne?

puero: (A proč?)

(Stejně ju šlohnu)

puero: Nie :)

No a můžu?

puero: Já vím, jen jsem byla zvědavá jak.

To by pak ale nebyla krádež!

puero: Lepší a ohleduplnější by bylo, třeba se mě zeptat, jestli můžeš?

No ukradnu. Zmocním se jí. Zprzním ji v nějaké své básničce. Znásilním ji a vnutím ji vlastní koncepci.

puero: Jak ukradneš?

jayjay: Děkuji za komentář.

puero: Víš v pekle jaksi nejsou čerti, jak nám to tak pěkně hezky, ale dokonale špatně ukazují pohádky. Věř mi, že skutečné peklo by si rozhodně nechtěl navštívit. Zvlášťe když není úniku.

No dobře.

pročpak?

... a to je dobre alebo zle??

v pohodě :) já to beru...jsou to taky docela staré věci, takže když si to teď občas čtu, tak bych ti pocity sepsala rozhodně jinak :)

Ahoj Niky, ani nemusím být moc shovívavý! Na to, že je to teprve druhá povídka třináctileté slečny... Myslím, že zdařilá. Působí to věrohodně, má to spád i vnitřní logiku. Je to milé dívčí dílko.

Ale! Ty trumpeto! Co kdyby sis to po sobě přečetla, když už stojíš o to, aby se na to někdo podíval? Že ty to mastíš rovnou na web a nazdar? :-) Máš tam překlepy, chyby (i hrubky).
A také: přetvářel není přetvařoval, včetně něho (nebo něj) a ne jeho.
Některé výrazy působí trochu.....neadekvátně. Například zmocnil, ale má to svoje kouzlo. Vskutku. Tak se, ty "oblomná", oblom a příště si to po sobě přečti, jo? A za tečkou zkus udělat mezeru, jo? Raději za všemi, jo?
Tak jo, tak fajn, tak zdar, zdaru mnoho, končím, už to smolím nějak dlouho.

Souhlas se 14tým řádkem.

Vlastně s celou tou slokou.

Někdy mě šimrá představa, že pokud Tě někdy potkám, budeš v běžném hovoru mluvit právě tak. Jako básník.