Hh, děvkař obecný? Hezké.:-)
Jinak až na to bum bác (asi jsem přecitlivělá na citoslovce:D) je to skvělý.:-)

Ne, prostě ne! Báseň nemá smrdět utopencema.:D

LUKiO: Velice děkuji za kritiku, to mne vždy popstrčí kupředu, není to nejnovější věc, je to docelá staré. :) Snažím si to brát k srci, často schytávám kritiku za patetičnost. Je to pravda, trocha surovosti by tomu prospěla:)

Nevím, jestli je to tím, že jsem naladěná na úplně jinou strunu, ale přestože tvoje verše mám strašně ráda, tahle mě nechala chladnou...

Bohužel mě zradil přehrávač, tudíž jen k textu - druhá sloka (refrén?) se mi líbí moc, dotkla se mě... První sloka jde úplně mimo, tedy mimo mě, prostě mě nezaujala. Ale potom už jsem v tom pochytila něco tvého a... joo to už šlo líp.:-)

Moc pěkný, až mi nezbývá, než tiše závidět.:-) Já vyznání prostě napsat neumím.:-)

Tss, Homére! Ignorante!:-)
Ulhané? No way... Pro mě nádherné... Ale ty umíš, o tom není pochyb.:-)

Tak nevím, všechna slova zmizela a zůstalo je - ach!

Chyběly mi tvoje verše... Jen doufám, že ta hořkost v nich není osobní. Nádhera.

LUKiO: Jé, díky moc Luku...mě se třeba zase moc ten název nelíbí, chtěla jsem ho použít na něco jiného :-D

a spolkne tě, jako malinu...úžasné je to, celé
[ nasadila sis tady vysoko laťku :) ]

páči sa mi, naozaj. často sa cítim menšia ako mravec, skutočne maličká.

Díky, šikulko!

puero: Je. Člověk sám o sobě může být velký, jeho myšlenky, nápady, povaha z něj mohou udělat vskutku velikána. Ale když se srovná s tím, co tady zbyde i jeho odchodu, znamená všechno, ale ve skutečnosti sklíčené skoronic. Na jednu rybu je oceán velký, moc velký. Obří. :)

ARA: haha ^^ žádná ignorace a zamlčování se nekoná, pokud se někdo zeptá, ráda vysvětlím. I když zrovna Tobě nemusím, protože jsi pochopil správně. Ta báseň je o bezstarostném dítku, které může usínat s lehkým srdcem, protože To, To všechno, co se děje venku, se ho ještě netýká a někdo (já) se ho snaží ochránit. Než přijde ten správný čas otevřít oči a... vstoupit. :)

Líbí, ale musím se přiznat, že jsem nepochopil:šlapeš si na víčka. Je tak ospalá?
Pro ty, kteří mají pocit, že psanec je takový lumen, že nikomu nemusí vysvětlovat smysl (ani tomu, koho ten smysl zajímá), tak pro ty mám jen toto doporučení: Nepraskněte pýchou!

Líbí! Líbí se mi ta milá upomínka na Šehrezádu. Líbí se mi bílá vrána. A (snad jsem pochopil) líbí se mi i ta poslední věta.

Jak je člověk prťavý, co? (Pěkné)

Poznámka nad čarou: trochu mě ruší, že vše začíná velkým písmenem, nechal bych velkým vždy jen první řádky.

A pod čarou to hlavní: Líbí se mi to, ten smutek v tom a melancholie. A poslední část je nejlepší.

Asi nedokážu vyzdvihnout nic úplně konkrétně, prostě se mi to líbí celé. Vlastně jo, vím, název Za dveřma někdo pije čaj je úžasný :)

Docela se mi to líbí, možná jen postrádám ještě o kousek více surovosti/syrovosti, nevím jestli mi rozumíš, více asfaltu bez kudrlinek. Tak nějak :)
A "nedat příležitosti ku vzniku" by asi mělo být "ke", to "ku" je tam divné.