Melisa: jen se opakuj..:-)...bude, bude..;-)

!

Slyším šustit - inspirace funguje :-)

budu se opakovat.... ale chci další a další a další díl =)

Možná ti má slova vyzněla příliš optimisticky. Ale k tomu mám dost daleko. To malé dítě v nás zůstane a zůstat má. Ale může se stát, že je v nás nespokojené, nevysvobozené, nepropojené v souladu s celou naší bytostí. Protože není dost poznané, není přečtené, je zatížené třeba neznámým způsobem. Raduj se z toho, že nemáš pravdu v tom, že vlastnosti člověka nejdou vymazat! :-) Ty vlastnosti tvoří i ty nahrané soubory. A pokud si je toho člověk vědom a má schopnost to u sebe vidět (vidět, co mu překáží a co ho nezdobí), je možné ty soubory přečíst a jejich vliv snížit. Někdy i "rozpustit".

ARA: To já si právě nemyslim, že by srdce chtělo být očištěno, lidi, který milujeme a nenávidíme tam prostě budou pořád a nezbavíme se jich ať se snažíme jak se snažíme :) a soubory v duši jsou myšleny jako vlastnosti toho člověka, který nejdou vymazat a jen přidat, každej uvnitř zůstane tim malym dítětem, ale tyhle "soubory" často přestanou fungovat a nahraděj je jiný :) takhle to vidim já :)

Teď jsem si uvědomil, že jsem tě oslovil jako bys byl básnický subjekt. Musím si na to dát pozor.
Zaujala mne slova o duši a srdci. Srdce a duše - není to totéž, ale ani to nejsou dvě samostatné a na sobě nezávislé ....součásti. Proto, když si člověk natluče koleno, ochladí to srdce. Srdce ochladí i bolavý zub, nebo chřipka. A za určitých okolností i tyhle zkušenosti mohou přidat stín na duši i srdce. Jako nový soubor. Dalo by se říct, že mají-li se ty negativní soubory stát jen zkušeností zapsanou v paměti, musejí se nejdřív co nejlépe přečíst. I ty známé a tušené, i ty neznámé - související. Takže i srdce může projít očistou. Ale také to může být naopak, když není možnost ty soubory číst nebo když není vůle je číst. Nebo když není vědomí o té možnosti.

Zdá se mi to, nebo mi to připomíná Swenna Hassella ? :-) Je to fain

Ale jo, ty Ruko. :-) Budeš ho měnit. Bude se měnit. Proč? Právě proto, že uvědomění a co nejpřesnější pojmenování těch sraček je předvítězným počinem, krokem k jejich spálení. A k tomu ti Starej Pravda pomáhej. On bývá tím katem. Tím exorcistou ke spálení stínů. Tím katem stínů.

Pěkná,ale já nevím proč mi tam místo sehnout skočilo zdechnout :D

Lizzie:Like:)

Hezké. Sice nepopisuješ nic nového, ale to není povinné. Tam u vás je asi pěkně teplo, že ještě kosíte trávu?

Chtíce se nedá použít pro mužský rod.

To je moc pěkná podzimní zvukomalba.

Moc hezký, musela jsem si ji sice přečís víckrát ale o to jde trochu vice se zamyslet.

Napoprvé jsem asi nebyl ve stavu bdělé mysli, tak jsem to odložil na čas lepší dispozice. Mátla mne tam ta exploze a - k sobě nepatříme - v závěru. Možná jsem veden přáním dobrého konce, ale spatřil jsem v tom explozi ve smyslu dramatické katarze "spálením" rozporů do vyústění: UŽ MŮŽEME BÝT SPOLU! Silné, přesvědčivé, neotřelé. Líbí.

Nádech toho "něčeho" se mi tam líbí,ale skladba slov za sebou je poněkud zvláštní. Ano - myšlenky takové jsou...ale do básně je to "až příliš zmatené"

Tohle se dalo číst.

puero: Když si čtu díla ostatních, raději se snažím pochytit myšlenku než sledovat pravopis. Ostatně za tím "víš lásko" to skutečně chybělo, děkuji.

.... nu, třeba čárku (když už užíváš v básni čárky) za Víš lásko. Ono i před tím lásko by asi měla být čárka. Byl by jsi to je možná správně, ale vidím to poprvé. No a ty koncovky ...budiž, to je pragismus jak řemen, dobře to není, ale budiž. Hlavně ty čárky. Musíš počítat slovesa ve větě.

Pamatuj: název prodává. Tj. neposkvrněnÝ duše by si člověk, který má rád poezii a hledá něco na úrovni, nikdy nepřečetl. To zkrátka odrazuje.