Já jsem sice životem profackovaná jednadvacítka, ale taky pořád doufám, že výjimky z tohohle kolotoče FB a povrchnosti existujou... Jen je musíme hledat!

Taky miluju Prahu (nejen když sněží).:)
A tvoje dílo je krásně snové, plné obrazů - paráda.:)

Zajímavá asociace - není-li, aspoň se tak tváří..:-)...a celkem se mi líbí :-)

Každý asi musí někdy napsat básničku, která začíná - jsem. Tahle je pro mě jednou z těch horších...

Heh, tak tohle se mi fakt nepáčilo...

Přiznám se, že na psance už chodím spíš výjimečně, hodně se to tu změnilo (pro mě k horšímu)... Ale kdyby bylo víc básní jako tyhle, chodila bych sem klidně každý den.:)
Tím říkám - líbí, a to moc.:)

Teda Tami, tohle byl našlapaný díl ... bohužel nejen veselými událostmi ... tak teď už vím, na kterou chatu Tami jezdí :-D Je to neskutečné, co všechno život přináší ... kdyby si to člověk chtěl vymyslet, tak ho to snad nenapadne ... nooo, tak jsem zvědavá na další pokračování ...

Jo, někdy člověku zbyde bohužel jen ta fantazie. Ale napsal jsi to pěkně.

Dekuju, Sokolicko. :-)
Bez diakritiky z prosteho duvodu - vkladal jsem dilo z mobilu; snad ale hacky a carky brzy doplnim.

... zajímavý ... a vlastně v tom není smutek ... jen konstatování ... jako by už ten smutek souzněl v jiným akordu ...

Krásné a dojemné.

Víš, taky se mi zdálo a občas ještě zdá o jedné slečně se kterou už se nevidim... Teď si myslíš, že se Ti zhroutil svět, seš na všechno a na všechny nasraná a i když je to otřepaná fráze, musim Ti říct, že život jde dál. Seš mladá, jistě hezká holka, který slzy nesluší, tak nebreč. Ty ještě těch lásek určitě zažiješ i když tomu teď nevěříš. A to, že máš srdce zlomený, ještě neznamená, že ho nemáš. Tak hlavu vzhůru a drž se !!!

krásné obrazy Prahy! :)

tohle není poezie...promiň ;)

možná jsem jen naivní 16letá malá holka, co ví hovno o světě...ale musím nesouhlasit...jo svět je kolikrát hnsunej, zlej, nespravedlivej a povrchní...za což můžou někteří lidé...ale jsou vyjímky...a mě osobně teď právě život dokazuje, že může bejt fajn a že je možný mít normální fajn nekomplikovanej vztah bez otazníků a nutností neustále řešit nějáký kokotiny. mimochodem: co si představuješ pod pojmem obyčejní lidé?

Tak tady asi prvně co jsem na psancích jsem si to užil.
- dílko samo je zajímavá konstrukce kouzelných obratů
- komentář puera je přesně to, co by mělo být v komentáři
- komentář jayjay je názorná ukázka onoho ....autor chtěl básní říci.....
To skutečně musíme rozumět všemu, kdo co napíše, to opravdu si nárokujete právo vidět do hlavy každému, cítit jeho pocity a vidět jeho očima? Vždyť poezie je braní na vycházku...a umožnění vidět stejné věci, ale ne chtít je . Někoho vycházka do polí unudí, někdo si všimne nezaoraného klásku, někdo je okouzlen lesklostí otočené zeminy, někomu to vybaví vyleštěný plát oracího listu , někoho to postaví až do kovárny, kde vidí tento list kout (to pro ty složité konstrukce).
- Já jsem jen spokojen s neotřelým zážitkem. Je tojako být za japonskou stěnou, vidět stíny, slyšet zvuky z textu a nechat pracovat svoji fantazii..... podle mne to, co je poezii vlastní.

Tak nějak jsem se šel podívat, jak vypadá tvé psaní a našel něco krásně syrového. Sám jsem pán v zajetí rýmů a napsat něco bez toho je pro mne zázrak. O to více se kochám poetičností tvých slov. V tom je kouzlo poezie - umožňovat objevovat krásu seřazených slov. Bylo by zajímavé vidět tvoji tvorbu z osmnácti let a pak i pozdější. Když tě čtu, vybavují se mi moje rebelská léta, kdy jsem byl ochoten se rvát s celým světem (obrazně, ve skutečnosti jsem nevěděl, co to jsou životní starosti).
Ale jsem nesmírně potěšen, že je tady další generace mladých, co se hrají se slovy. Byť jsi momentálně na frontě se sentimentem.
Docela se těším, jaký majstrštyk se ti povede na vánoce.... tam je sentiment na vrcholu.

Popravdě řečeno jsem se zašel podívat, jak se píše bez sentimentu.
Doposavad jsem si myslel, že ho má každý, kdo si hraje s verši. Ale po přečtení dílka tady i s komentáři a poučení o formě jsem si všiml spíše něčeho jiného. Že pokud nám něco nesedí, už si to přizpůsobuje. A škatulkujeme. A to není dobré.
Juno není asi sám, koho tady prudí sentiment. I když po přečtení jeho dílka a nalezení kouzelných obratů si pokládám otázku, nakolik je dílko antisentimentální. Můj pohled je asi ten, že takhle se nepíše v parku, ale na větrném předměstí, třeba v rovinkách na Karlovarské ... ale ta touha psát báseň, je sentiment už sám o sobě.
Mám-li se vyslovit přesně, rozhodně se mi tento text lbí více než zmíněná ukázka. Jsem obyčejný chlap bez literárního vzdělání a dám na svůj dojem. Forma je jen dotahování úrovně dílka....dobré dílko osloví v jakékoliv formě. A zvýrazňování , či měnění písma je jen manipulace s vědomím čtenáře, což se rovná omezení jeho volby na názor.

Kamaráde, své dílo VZTAH jsem psal pod vlivem piva. Něco se musí stát aby se tento svět plný nenávisti, pomluv, korupce a hnusu vzpamatoval... A to musí udělat lidé typu MY mladí. Takže: Hasta la victoria siempre Czech republico!!!

děkuji všem co se zastavili