No právě že jen dva a já už tři nebo čtyři dokonce?

Nejsem! Posílala jsem ti dva.. ten bez razítka (jak sis všiml) a pak ještě jeden na který jsem nedostala ani internetovou odpověď. Ale pokud mám posílat já, ráda něco zkusím.

Ale píšeme!

Mám skoncipovaný opravdu šťavnatý dopis. Jenže jsi na řadě, tak čekám, co mi pošleš. Dokonce jsem si koupil už i známky na dopisy. (Hodně známek)

Proč už si nepíšeme?

No pokud je lákáš na takové perly, tak se jim fakt divím.

No. Právěže ti nevděční pitomci spíš odcházejí.

Ach ty přechodníky. To je české prokletí. Přitom znějí tak bezva, když se použijí špatně. Když se použijí dobře, znějí divně a podezřele.

Z té básničky na mě dýchlo čokoládové město Orion v šest večer, kdy do kašny běží nabrat čokoládu panenka v puntíkovaném šátku. Básnička je jiak skvělá.

Stále ti vcházejí do snů princové?

...povedla se ti.

Ve zpívané versi je to velmi krásné dílo.

Gratuluji............

možná to je profláknutý, stejně jako láska, smutek, rodina, .. člověk se občas potřebuje vykecat .)

U vědomí toho, že každým dílem vytváří autor novou realitu, a to i v případě, že je dílo napsáno v ich formě a dokonce i tehdy, když je napsáno na základě vlastních prožitků, a zároveň u vědomí toho, že autor a básnický subjekt jsou dva rozdílné subjekty, nemám s přijetím textu problém. Tedy zejména nemám problém s jeho myšlenkou, s obsahem básně. Jiná věc je formální stránka textu - zde spatřuji ještě jisté rezervy plynoucí patrně z autorova věku - a tady mám na mysli již zmíněnou jistou kostrbatost veršů i mísení jazykových prostředků (a chybu ve skloňování zájmena já - správně by mělo být: mně na té soše nic nevadí). Autorovi přeji vnímavou a otevřenou mysl i citlivé srdce. A pokud jde o další literární pokusy, máš předpoklad se zlepšit, neboť psaní, literární tvorba, je jako mnohé jiné tvoření dílem talentu a řemesla.

Luxusní hlas!

tleskám :) Moc se mi líbí netradiční forma.

O:) děkuju. Zkusím se s texty polepšit.

Já si také myslím, že víly nemají studený čumák. A když mají hlas jako ty, byla by škoda, kdyby mlčely. I když nerad přiznávám, že na mne text působí také příliš medově.

Verše jsou kostrbaté, místy poněkud šroubované. Ale ta myšlenka se mi líbí. Té myšlence upřímně vyznané a vyjádřené - té já věřím. A je mi skoro jedno, jestli tu sochu tesal nebo ne. A třeba by ji i tesal, kdyby měl příležitost. A třeba by to prožil s nadšením. Jistě s větším než ten, koho by to nikdy nenapadlo a komu by byl kámen a nástroje přistrčeny až pod nos. Ten by to toho klofal jako ..........třeba bezradně.

Jistěže vlastní zkušenosti jsou důležité, ale ne nezbytné. Je spousta děl, která vznikla jen díky schopnosti empatie nebo obrazotvornosti a fantazii. Je to přece podstata i některých žánrů. I pohádek, nádherných a moudrých.

A mládnout se dá i v průběhu stárnutí! Příjemnou činností, příjemnou prací, něčím, co vnese radost do života. Proto existují i různé terapie na tomto principu založené. Ale ta nejlepší je možnost namísto terapie žít jednu nepřetržitou a přirozenou - život.

A možná v tom dílku lze spatřit ještě jednu symboliku. To mládí samo často omlazuje. Je přece mnoho lidí, kteří mají třeba i většinu přátel o mnoho mladších než jsou sami. Nebo se dokonce rozhodli pro práci s mladými lidmi. Mají tak čerstvé podněty z toho mladšího světa. Svěží a stále nové. Nové myšlenky, názory, pohledy. Neztrácejí souvislosti a tedy se ani necítí na svůj věk. Známý fakt, vzájemně se obohacující mezigenerační vztahy.

Eliška Vobrubová: Nevnímáš co píšu, aspoň si to myslím podle tvého komentáíře. Ano, komentář jsem psal i pod vlivem věku, být tam třeba 40 nebo kdybych ten věk neznal, tak jsem o hodně tvrdší v mém komentáři. Nicméně jsou zde autoři, u kterých i když je jim třeba 13, nebo podobně, tak píšou nebo psali v tom věku úžasnou poezii. Tudíž nepodsouvej mi prosím to, že když je někdo takhle mladý, že je to mé jediné kritérium a znamená to, že daný člověk nic neprožil a nemůže tedy dobře psát. Mám srovnání a ano, i na ten věk 13 je tahle báseň trochu málo. Což ale nevylučuje možnost zlepšení se.

A ta otázka "lepší psát o něčem, co člověk zažil/prožil?" nebyla na základě věku, to nevím kde jsi v mém komentáři vyčetla, tam jsem se o věku ani nezmínil. Ale na základě toho, že té básni resp. jejímu obsahu nevěřím autorovi, že píše o něčem, co zažil nebo o čem dokáže sugestivně vyprávět. Je to klasický pocit, kdy nevěříš vypravěči, že to o čem vypráví zná a ví. Ta otázka mi přijde naprosto logická a legitimní a nemá s věkem co dělat.

A že ve třinácti letech člověk mládne v průběhu stárnutí? By mě tedy zajímalo, jaký věk považuješ za mladý :) Podle mne o tom, že někdo mládne, nejde psát ve 13ti letech. Omládnul na kolik, na dvanáct? Bral bych dospíval, což je vlastně i stárnul. Ale mládnul ve 13? Po práci? Ani symbolicky mi to tam v kontextu celého obsahu nepasuje.

1kor13: LUKiO:
Autora neznám, takže nevím, kolik mu je let; dopustila jsem se spekulace, zkrátka jsem si vzpomněla na jednoho zde přihlášeného autora, jehož jméno neznám a nechce se mi ho hledat, u něhož jsem zaznamenala už prve uvedený neuvěřitelný vysoký věk. Hlavně ale pokládám za nekorektní vůči autorovi, je-li jeho text nahlížen přes filtr jeho věku.
Znám několik velmi mladých lidí, kteří si všímají věcí, jevů, jichž si mnozí o mnoho starší nevšimnou, takových mladých lidí, kteří přemýšlejí o věcech a jevech tak, že by jim mnozí slovutní kmeti mohli závidět, neboť toho nejsou schopni. Tím chci jenom říct, že věk není jediné kritérium, ba může to být kritérium za určitých okolností i zavádějící.

Jestliže je pravda, že ses na věk autora podíval až potom, co jsi dočetl a udělal sis úsudek, jak jsi tedy věděl, že autor nepíše o něčem, co neprožil, když sis nejdřív udělal úsudek a teprve potom se podíval na věk. Na základě čeho tedy jsi psal ten komentář? Psal jsi ho vskutku bez ohledu na autorův věk? Jak ses mohl potom ptát, není-li „lepší psát o něčem, co člověk zažil/prožil?“

Pokud jde o to psaní o tom, co autor zažil, prožil, kdo z nás ví, co dotyčný autor prožil a prožívá a jaké jsou jeho inspirační zdroje? A jak může někdo mládnout v průběhu stárnutí? Je to úplně jednoduché – zvláště když to nebudeš chápat doslovně. Ba dokonce i doslovně to může fungovat – tělo stárne, mysl nemusí, a když to ještě navíc pochopíš jako symbol, je po problému docela. A někdy může mít člověk pocit, že mládne i při práci, zvláště když se dílo daří a má nějaký smysl, například takový, že někomu jinému přinese radost.

Tohle obdivuju, složit si text, zazpívat, zahrát. Vše v jednom, a přitom krásně. Kritik ve mě sice říká, že text je trochu přeslazený, no ale i tak, pěkně!