Řídím se heslem, vejdi, neznič a ani nepošpiň... a proto mě tak mrzí, že zrovna nenacházím ty správný slova, kterými bych popsala, jak to na mě působí... bohužel se vzmohu pouze na - krásný.

Hodně povedená miniaturka, líbí se mi, i ta přímočarost v ní.

Skvělá, moc se mi to líbí...

Dekuji vam za dodatky a komentare.

Jsem moc ráda. Moje hra na kytaru bohužel obsahuje jen rytmus "má-ma-tá-ta-dě-ti" ale až se naučím vybrnkávat! To psanci zažijí pořádné čóro! Nechala jsem se inspirovat milancholikem, on tu vystavoval svoje písničky, tak jsem si řekla, proč nemůžu taky? :) Věřím, že psanci jsou dobří lidé a pomohou mi s věcmi a chybami, co na své tvorbě nevidím :)

Ta poslední sloka mi tam obsahově moc nesedí, přijde mi trošku jakoby z jiné písničky, asi by to chtělo zakončit jinak. A ve "svÝm" životě docela tahá za uši. Doprovod na kytaru mi zase přijde hodně podobný jak Kapkám noci, tak i Jisrkné z poslední doby, možná trošku obměnit, místy zrychlit, nebo tak :). Tolik k amatérské kritice, maximální, po které toužíš...Ale jinak, poslechl jsem si to a přečetl hned třikrát, takže jsem nadšen, že to tady vše vystavuješ :)

děkuji za komentář :)

Forma je opravdu zajímavá, působivá. Ale je to pro mne trochu záhadné. Možné je to tajemství uzamčených rtů záměrem. Vztah, který už není milostný a přesto je cenný? To by šlo.

Slovo zámkem se mi zdá nadbytečné nebo zralé k nahrazení jiným. Slovo povzdychy by se mělo nahradit povzdechy. Slovo nutnost mi tam nějak nezapadá. Třeba něco jako............už nejsou políbeny rty.

Trochu se mi zdá váznout ten 6. řádek (jeho 2.polovina), ale možná to čtu jinak.
Ale chválím. Jemnost toho vyznání. Prosté a upřímné.

Připojuji se k potlesku :-)

Chtěla bych obejmout a být obejmuta. Mám strach, jsem ještě trochu ochromená z toho pocitu a jsem nejistá, jestli se mi to pořád jen nezdá. Ale zato je tu to vědomí, že TOHLE je realita a zaplavuje mě tupý pocit štěstí.

jaký je to pocit co máš po noční můře?

uíí :)

Koupil jsem si pastelky v kterých spí duha. Třeba je použiju?

Jo a já stále čekám na nějaký tvůj autorský obrázek :)

Pošli pošli, a neautocenzuruj. Dostaneš pak povídku o mladém rybáři a škebli. - hrome kvůli téhle povídce jsem nemohl jednu noc na horách vůbec usnout a ikdyž mě už bolely oči, vyťukal jsem ji do notebooku. Stále čeká.

No právě že jen dva a já už tři nebo čtyři dokonce?

Nejsem! Posílala jsem ti dva.. ten bez razítka (jak sis všiml) a pak ještě jeden na který jsem nedostala ani internetovou odpověď. Ale pokud mám posílat já, ráda něco zkusím.

Ale píšeme!

Mám skoncipovaný opravdu šťavnatý dopis. Jenže jsi na řadě, tak čekám, co mi pošleš. Dokonce jsem si koupil už i známky na dopisy. (Hodně známek)

Proč už si nepíšeme?