Yana: je spousta pripadu, kdy dite z nefunkcni rodiny zalozi funkcni rodinu a naopak ... v ramci prednasek psychologie nam rikali, kolik je tak podmineno prostredim a genetikou ... nikdo v tom nema jasno ..

loner: Tak si to přesně myslím děkuji

Yana: ano, máš pravdu, mají to těžké ... nikoliv nemožné ...

Pekne :)

loner: taron: S tou poslední větou Taron souhlasim, ale jinak moc ne. Co bestiální vrazi a jejich dětství, co spousta dětí z dětských domovů, které nejsou schopny vytvořit si normální vazby ve společnosti ani ve vztazích, co znásilňované dívky, co psychicky a fyzicky týrané děti? Nevím, myslím, že tito jedinci to opravdu nemají jednoduché. Je to určitě případ od případu, záleží na mnoha činitelých, museli by pak mnoho pozitivního prožít, aby začali věřit. I tak by to byl dlouhodobý proces a nesměl by je nikdo zklamat.

Dee: thx :)

loner: píši, píši, my dear loner :)

loner: jsem jako rajče :)) Děkuji :)

loner: Loner má pravdu Yani....myslím si ,co on...umět dávat je v tvém srdíčku..ani nenávist to nedokáže změnit....závisí, jak je to srdíčko veliké.. ale dokáže to zvládnout..podle síly lásky, co nosí v sobě....i když...:))
Pokud by člověk nezažil od nikoho okolo sebe ani kousek lásky a tak by po ní toužil..nevíme, co by to s ním udělalo...proto říkám nikoho neodsuzujte, protože nevíte, co za tím všechno je:))

Yana: a není láska nebo nenávist podmíněná subjektem? Potom je určujícím momentem ne ten, kdo žil v nenávisti, ale ten kdo vyvolává pocity ...

bla bla bla ... a furt tu bude My Dear Dee .... už je to tak .. a furt budeš o ní psát ... a my číst ... tak piš ... blabla....

loner: No já myslím že ne. A jestli tak nějakým chorobným způsobem. Myslím ale opravdu někoho kdo léta žil v naprosté beznadějné krátce nepopsatelné nenávisti .

.... milé je .. to ohlédnutí ...

Dee: :))))) jsi boží! máš u mě pusu :))) na hýždě ale ne ... hmm :)))

Yana: odpovim ti .. ano, myslim, ze ano ... nadani umet davat je vrozene ..

alexis: Devils_PIMP: nevěděla jsem jestli se dá, tak děkuji za komenty. Ten příběh mě ale dojímá. Kolikrát se zamýšlím jestli někdo umí lásku dát, když celý život slyší jen nadávky, opovrhování a vnímá nenávist.

taron: Myslíš že někdo opovrhovaný, odstrkovaný, žijící v samotě a bez lásky může umět lásku dát? Myslíš že takový člověk je schopný opravdového citu?

ha, vítej zpět v tom našem/jejich kraji zaprděnym ;)

Krásná...smutná..chytla mě za srdce..:))

Už je po zkouškách zřejmě. Tak moje dávka tvého románu mě uspokojila, díky, zase se těším co bude dál. Jediné, rozutekla jsem se za ním, to je divné myslím.