krátká, ale suprová

Skvěle sepsáno - jednoduše a výmluvně.

hezká

Můj bratranec má čertsvou fotku s Rihannou, tulila se k němu...a pak si napsal na profil na facebooku, že je zadaný :D
Oproti tvé krvi granátových jablek je to ale slabý odvar, úžasně si to popsala :)

aj, sorry, asi jsem vyjímka podle komentářů, ale nepobavila, pukám tedy ;)

luxusní na pár slov, bravo.

nóó, nebýt tam toho výrazu "hlavince", tak je to fajn miniaturka :)

někdy bych si přál zastavit čas...hezky napsáno, líbí :)

Dobrá pointa!

Tereza v.: Náčelník Holá Ruka: Yarrod: Je pro mne těžké posoudit literární kvality povídky 15 leté slečny. Pravda je, že vtěsnat tuto zápletku do prózy na tak malé ploše se dá těžko. Ale nejasné, záhadné ani tajemné se mi to nejeví. Autorka si tu všimla zajímavé okolnosti. Že potřeba být milován se někdy jeví jako skutečná láska. A že ta ztráta přízně může být stejně bolestná jako ztráta opravdové lásky. A v tom věku se to stává velmi často, protože tak mladí lidé mívají sami v sobě dost zmatků.
Autorka píše ještě o něčem, co se stává i mnoha dospělým zbabělcům, kteří neumějí ukončit vztah čistým způsobem. Píše o lehkomyslnosti, sobectví, sebestřednosti. O potřebě nechat se raději litovata a být tragickou postavou v očích bytosti, která je opuštěna. Někdy sice podobná lež může být vyslovena i s pozitivním úmyslem, ale odhadnout následky je těžké. Častějším důvoden bývá zbabělost, která někdy vede k ještě bezohlednějšímu a bezcitnějšímu řešení - opouštěnou bytost z něčeho učelově obvinit a hrdě odejít se vztyčenou hlavou. Nechat vyslovené urážky působit jako jed násobící zklamání. Hloubku bych tedy té povídce neupíral.

hezoučké:-)

chvilku jsem si říkal, že budu hodnej kluk a polituju... ale seru na to ;) ne ne ne a zase ne... Jak stylistika, tak hloubka díla, tak použití slov... Tohle by si zasloužilo metafory a báseň ne prózu, protože v té se pocity mnohem líp ukazují.

Inu, pěkně to z tebe vypadlo. Příznačně zlověstná atmosféra. A má to i přiléhavou dynamiku. Líbí.

Však co ten květ?
Může se vinout květ?
Vinout se duší jako temný stín?
Nemaje lodyhy?
Taron by řekla možná hi hi hi.

A co Ty, Alasis?
Takový květ ty znáš?
Takového už všimla sis?
Možná by poradila nám
Bystrouška farmacie Marička.
Že květů v sáčku bývá na tisíc
a sem tam i ta lodyžka.

Nechť květ se vine.
Nechť zdobí se jím básnička.
:-)

Kéž by slzy byly v mé moci, to se mi líbí...

chce to zkrátit a víc odhalit myšlenku ;) a přeskakuješ hodně od tématu k tématu, dalo by se z toho udělat několik básní... dokonce pro tuhle báseň by stačila první strofa... a to ještě bez toho:
"Kdy my plaveme, i když se všichni topí v ní..
Plavu, plavala jsem tolikrát,"
To mi tam totiž moc nedává smysl.
HAUGH!

Žít se má přítomností, to je pravda, a to , že jdeme všichni tam, kam musíme a všichni stárneme, to je opravdu jediná spravedlnost na světě...

Hodně se mi líbí! :)

úžasné...úplně mě to pohltilo..myslím, že máme podobně laděnou duši...řekla bych, že dokážeš být empatická a občas tě i trápí, že máš nad věcmi nadhled? :o)

pěkná povídka.
Su dobrej ,)

Máš úžasnej hlas...text má taky něco do sebe...prostě hezká.