Mě se to líbí, taková hříčka se slovy, připomíná mi to jazykolam :)

Dík, za to že sis našla čas na fajnovou poezii. Jo usínám kousek od pomníku, to z Východního předměstí není vymyšlené i když to na člověka přišlo u rovníku. Umřu zapomenut, nezpoznán, nepochopen, zatracen a stejně, dnešní večer byl krásnej, scháněl jsem holku pro kámoše svý holky, možná jsi jak moje máma, co si nikdy nedala cígo do pusy ale vim že se jí to bude líbit. Nemám odvahu, nedostal jsem jí do vínku, vím že to není strojené a tyhle básně maj svou cenu, navíc tohle, ani nevim co to je, takže tak, doufám že tvůj manžel není ten co mi říkal že je dobře že havel chcíp, přitom já se ho jen zeptal jak se má, prej už má medvěděv znovu připravený stíhačky, blbec na entou

díky, ani nevím jak mne takovéhle téma napadlo :) prostě mi tak přišlo na mysl O:-)

pěkné zamyšlení
tak ať láska vydrží :)

Hodne psychologického rozboru :) moc pěkné

Takove Sokeatovske :)

Přijde mi to nepatrně strojené, oproti tvým ostatním.

No já bych do toho tak nekopal ... Celkem dobre

Né každý, kdo si vezme život je zbabělec.. Ale jinak hezky psáno :)

taron: nemůžu se osamostatnit, když mě nikam nepustěj..

To jsem měla doma....tak se drž...musíš být silná , možná by bylo dobré se rychle osamostatnit, třeba by tě to tak neničilo, nevím, sama uvidíš, kam tě život odvane...:)

No jo makyna - nam roste

no mazec.... soucitim....

Těším se, že těším.....:)

taron:
děkuji Ti, Tvá kritika mě vždy potěší :0)

taron: U nás nikdo tohle neocení.. ani ona.. jinak děkuji..

Vždyť já přeci JSEM, tak proč mě nevidíš??

Toto bylo pro mě nejsilnější z celé básně :)
Pěkná .

FallenAngel: Melisa: Děkuju Vám, ale nic z toho se nedozví..

Njn. trápení s láskou...můj drahý...jedině obklady na srdíčko asi pomůžou...a pořádně ledový...to tvé srdce dost hoří..aby nám neshořelo !!!
Báseň je moc pěkná a ten konec mi připimíná mé básně...jěště něco silnějšího..než si dokážeme všichni představit, jo,jo.

Souhlasím se všema komentama..srab ? Nejsi srab...ale neuděláš- li to---nedáš-li tu báseň na stůl tak ...tak se nic nevyřeší...ty nechceš, aby se něco řešilo? Začni řešit..když víš co máš řešit...já vlastně nikdy nevěděla že mám něco řešit, ale ty si to uvědomuješ..víš jasně , co od maminky chceš...co žádáš....lásku bez podmínek, porozumění...a vzájemnou úctu, blízkost..žádáš pochvaly a né nadávky.............:))
Jenže víš, co je na tom nejsmutnější ? Ona žádá to samé od tebe...pochvalu, porozumění, blízkost...pohlazení...pokus se jí dát svou lásku , ona prostě jen nemůže ...je zdrcená, zničená, podlomily se jí kolena v celým životě....neví možná jak dál...je unavená životem...nešťastná .
Vím , že to ve svých letech moc ještě možná nechápeš...ale život opravdu není procházka růžovým hájem , je to každodenní boj o chleba, místo na slunci.. až jednou budeš mít své děti pochopíš..., ale kdyby se ti to povedlo hned..bylo by to to nejúžasnější na celým světě..už teď bys chápala maminku - ctila bys jí....a pochopila, že jednou až jí ztratíš, tak ztratíš kus sebe....přijmi za sebe zodpovědnost...pomáhej jí! Držím Vám oběma palce !