Kakuzu: Je to boj ale jde to 5. září jsme s mužem oslavili 25 let, dík za reakci

taron: Dík a moc mě mrzí, že nepokecáme na srazu, tak zas příště.

kmotrov: Jak jsem šťastná když někdo to co napíšu chápe naprosto tak jak to myslím, ačkoli chápu že pohled čtenáře je vždy ovlivněný jeho způsobem života, věkem, rozpoložením...Taky mám vždy radost když mě hodnotí lidé, kteří nečtou jen tu jednu konkrétní věc, ale znají moje básničky. A takovým čtenářem ty ses pro mě stal. Před takovými jako ty se nestydím ani za chvilkové pocity zoufalství, vždyť vy už víte že přejdou. Tak to prostě mám. A kdo je nemá, snad jen blázen je stále šťastný. Za věnované blues děkuji vřele, blues je vlastně můj život. Občas depka až smutek a často radost až se sexuálním podtextem. A k tvému závěru. Dlouho jsem se nechtěla ztotožnit s tím, že jsme my dvě pohlaví každé jiné. Vyplívalo to z dětství, kdy jsem neustále kolem sebe slýchala až hanlivé poznámky na ženský rozum a vnímala jsem že kdo je chlap je víc. Tak trochu to u nás v rodině se snažil nastolit otec, ale vzhedem k tomu že jsme byly tři holky a máma tak jsme mu jasně ukázaly jak to doopravdy je, ale myslím že to on chápe až teď v sedmdesáti, my jsme vše pochopily už dávno a doplňovaly jsme se a předávaly si ty znalosti o mužích. A já to mám tak, jsme každý jiný, ale jsme schopni se vzájemně doplňovat a když to vyjde, tak je to výhra.

O velkých láskách (které vyprchají), o nešťastných láskách (které nesplnily naše očekávání) píše kde kdo. Je dobré když autor najde svou polohu v tom, očem jiní nepíší.
Téměř dnes a denně se na mě valí z bulváru zprávy o tom, že ta nebo ten nalezl konečně tu svou pravou lásku.
Jak je to úžasné!
Za pár týdnů, ten a nebo ta, byl s tou a nebo tím nevěrný.
Monogamie zešediví, monogamie zabíjí sex.. "odborné" články na internetu.
Takovéhle básně se hezky čtou ve světě postrájícím jistotu.

Napadlo mne, do svého deníku budu vkládat videa, písničky z Youtube, pro někoho, první jsem věnoval Taron.

Tobě jsem chtěk věnovat tohle blues od Pepy Straichla:
...jedeme spolu na jedny káře
nahoru dolu, jak cesta káže
ale miláčku s tebou
s tebou je mi tak akorát...
je to o tom samémo čem píšeš Ty, bohužel to na youtube není.

Ještě jedna zajímavost, "primitivní" filozofie rozdělovala věci na mužské a ženské. Ačkoli se mnohé kultůry nemohli vzájemně ovlivňovat, byla vždy voda, též temnota, tajemno, hlubina, ženským aspektem a nebe a světlo (tedy i slunce mužským aspektem.

taron: občas se může i zablesknout... ;-)

úúúúú wau! Je fajnová.

Yana: Kakuzu: Díky..kdo rozumí,rozumí-kdo ne,ještě má možná čas..:-)

Vyjádřím se k anotaci.
Vladimír Merta kdysi napsal:
Pokud se dostaví tvůrčí krize, je to to pro vás vyznamenání, protože už jse někdy před tím museli být tvůrčí.
K básni.
A co takhle:

Průnik špičky nože
skrz tvou
světlou božskou kůži
jak světlo tmou
otevírá
vodopád jiný,
teče jim má krev,
s ní tvůj život,
pocity,
emoce,
můj hlasitý a výrazný
zdrcující
pocit viny.

Vyměnil jsem jediný slovo.

Kdepak je ti konec Leno?

nelze než souhlasit s taron . Já chci taky ...

Ten, konec, ten konec, to je nádhera...to už je láska s velkým "L " , žádná zamilovanost, chemie, romance a zalíbeni ...je to to , co má mít každý. Důvěra, věrnost, skála, přes všechny naše chyby, které toužíme napravit ..a toto uvědomění bych přála každému , každému člověku, aby našel opravdové štěstí ..takové jako máš ty...jistotu a porozumění a vzájemnou pomoc v láskyplném soužití :)

Jen ta otázka v závěru mě osobně trochu vyrušila, jinak se mi tvá báseň moc hezky četla a říkala jsem si ano, ano tak to přesně mám, ó jak ten GULI je moudrý, ó jak jsem moudrá i já. Stárneme, ale nepláčeme, je tady přece tak nádherně, jsme bohatí vším co jsme prožili. Vlastně máš pravdu i s tou otázkou. Náš pocit např.nemusí být v souladu s pocity druhých. Je moudré se i takhle zamyslet.

No možná, aniž by to byl záměr si vyjádřil bezdomovcovo myšlenkový pochody, já to takhle chápu. Mám totiž problém tuhle skupinu lidí pochopit. Myslím že jsem dosti empatická, ale u bezdomovců ne. Pro mě jsou to lidé psychicky nemocní. Proto takto žijou a nedovedou se začlenit do dpolečnosti. A kdo jim pomáhá většinou spláče nad výdělkem. Tak to mám uzavřeno v sobě. Jinak ta básnička mě pobavila.

loner: Je neuvěřitelné jak správně to chápeš, děkuji

Ty máš dnes narozky? tak vše nejlepší chlape.
A k básni pěkná a povedená

hmmm ... spíš bycho to dal do šuplíku láska-vyznání ... hezky ses vyznala ...

FallenAngel: díky... mě se taky líbí.

potěšila =)

Dobrá... Pravdivá. Škoda, že nemůžeme, ne neumíme, žít svoje životy dál stejně otevřeně jako když nám bylo pět.

Páni, asi na to ani nějak nemám co říct... Došly slova.. Velice dobré. Zarylo se jako žiletka do zápěstí...