;o)

taron: mé myšlenky skáčou pořád a všude :) děkuji za komentář :)

tak nějak chápu i nechápu...ale beru si z toho jen to pozitivní :)

..tak jak kdysi mě upoutala tvá slova : kdyby vzpomínka polibkem byla - tak si zapamatuji i toto :

..Protože krásný kytky se netrhaj ...

Yana: Hm...zajímavé počteníčko, aj jsem se zasmála , takových diskuzí by mělo být více:)

Leslie:Máš pravdu, také jsem přesvědčena že svůj život máme šanci ovlivňovat ať je nám 15, 20, nebo skoro padesát (-:

Drsný, Kerouackovský maso!

(Ne každou povídku dočtu do konce, tahle se nedala nedočíst)

Yana: To je dobrý. Já zdravotníky obdivuju, protože jsem si jejich péči užil z první ruky a vím co to pro ně je...hlavně ta dřina, koukat na ně, jak umírají v bolestech a agonii, jak jim je každá pomoc marná, a pokud marná není, odplatí jim nevděkem.... jaké to je krmit a mýt pacienty, těšit uřvaná děcka, poslouchat ta sténání a nářky.... tohle přece nemůže dělat každý. Já nikdy nebyl nevděčný pacient. Nikdy nebudu.

puero: jo a vůbec nesi zlý, na to jsem ti neodpověděla, stačilo mi na srazu poznat tě, nejsi zlý, ale občas méně citlivý a vnímavý asi, ale tak někdy, jako by tě přepadlo zlo a byl si trochu někdo jiný než doopravdy jsi.

puero: Teď se nesměju, teď jsem byla hnusná, ale unáhleně. Jo taky mam ráda svojí profesi, ale chtěla jsem být herečka, zpěvačka, hudebnice, no to už asi nebudu, ale jsem šťatsná tak jak to je. Vim a vždycky jsem věděla že to co se okolo mě děje ovlivňuju hlavně já a vždycky jsem se měla vlastně ráda, tak se mam ráda jako zdravotní sestra, a promiň

Yana: Správně. Bože, moje nešťastné oči bolavé.... to pořekadlo je tak kruté.

puero: A já tobě závidím tvoje sebevědomí, ne puero prostě jsi tady pojem, určitě ti to dělá dobře, tak se nediv že lidi chtěj od tebe vědět co si o nich myslíš, ale mezi slepými jednooký král. Smích.

s motýly to tak není

Kakuzu: Člověk se změní. Ale ty mouchy, co ho obletovaly dřív, ho budou obletovat dál.

puero: Moudro je to opravdu krásné. Ale přesto si dovolím trochu nesouhlasit. Myslím, že narozdíl od květin má člověk (dokonce i když už rozpučel) vždycky šanci se změnit, pokud opravdu chce.

Hmm, dneska mi moudra jdou. Někdo by to měl zavčasu vytesat, dokud to Yana nesmazala.

puero: v tom se skrýbá pěkné a pravdivé moudro

Kakuzu: A až budeš pučet, dobře se dívej kolem sebe, který druh hmyzu tě rád opyluje. Dokud jsi pupen, můžeš to zvrátit. Až rozpučíš, bude pozdě to měnit.

puero: jen rozpučet co?

Ó jak je ten hnus a krutost báječně stimulující a výživný. Já ti ale jednu jednu věc závidím. Sice nesouvisí nijak s uměním, nýbrž s tvým reálným zaměstnáním, ale já ti závidím, to co kolem sebe denně vidíš. A skutečnost, že se nad to umíš povznést. Já kdykoliv přičuchnu k lidské i nelidské skutečnosti podobného druhu, mám trauma, které se mi vryje do paměti. Sakra! můžu se hodiny učit definice historických fenoménů, nebo německá slovíčka, ale nic si nezapamatuju tak rychle a tak pevně, jako lidské utrpení. Jsem opravdu tak zlý?