Nádhera, je to hodně dobré... i když smutné...

taron: Já ti nevím... mám takový dojem, že pokud člověk skutečně odpustí, tak se tím právě zbaví i té bolesti. Hlavně když přestane obviňovat, to je ta největší úleva, přijmout situaci takovou, jaká je, bez hledání viníka - i to je podle mě podstatná součást odpuštění. A myslím, že když k tomuhle dojde, tak už by tam ta bolest skutečně být neměla. Jistě, ve vzpomínkách zůstane, ale už nezraňuje, už jen připomíná, že kdysi byla. A to je dobře, člověk alespoň nezapomene, proč je takový, jaký je.

A co horký mlíko s medem, s kouskem másla, a s kapkou rumu? (tzv. tygří mlíko)

kmotrov: Dík :-)

inkoust: jejda, děkuju, mimochodem - medovinu bych teď zrovna docela ocenil :-)

Viviana Mori: Ano, je tam bolest, ta, kterou si bylo nutné projít, než bylo možné dopracovat se k odpuštění. Takže ta naděje v ní skutečně je, i když je samozřejmě na každém, co si z básně odnese. Každopádně děkuji!

Lizzzie: Ano, cítíš správně, a je to hrozně povznášející! Děkuji :-)

taron: Viviana Mori: Lizzzie: Yasmin: Yana: PetrK.: Marbal Škutin: Lusy: inkoust: DDD: Moc vám všem děkuju za nádherné komentáře, strašně moc si jich vážím, každého z nich, a nevýslovně mě těší, že mou báseň i celkovou tvorbu takto vnímáte! :-) Jsem ráda, že jste se tu všichni zastavili a zanechali komentář. :-)

Tahle báseň, to není medovina. Ale čajíček. Ale ne slabej!

Malý šálek jemné chuti, jen je potřeba před těmi několika doušky nejíst romadúr, aby se dal vychutnat. Je jako když dýchne ... :-)

Leslie: tak to jsem moc rád :-)

DDD: O to víc se mi líbí :-)

Leslie: děkuju :-) no - ono se toho v ní dá asi vidět víc... je to o fantazii, o tom neprospat to tady, vidět toho co nejvíc, ale ne jenom očima :-)

Jéé, málem jsem tuhle prošvihla a to by byla škoda. Má v sobě takový zvláštní nenápadný smutek, je snivá, ale spíš s takovým nádechem nesplněných snů a touhy zažít něco víc...? Možná v ní vidím něco, co tam není, každopádně je moc pěkná. :-)

dobře vyjádřené,líbí.

DDD: To mě těší!

V koutě.
Bych doplnil na poslední samostatnej řádek.

To je originální variace na Freudovské téma.

Velmi povedené.

Je to takové hodně na hraně poezie a prózy, proč ne? Je to jiné než většina ostatních básní. Docela se mi líbí.

PrimaDen: mně taky, jinak se mi dost líbí:-)

No, jízda to vlastně asi byla, bo mi spadla čelist... takovejch rýmů pohromadě jsem ještě neviděl. Ale, nezlob se, jinak mi to bohužel nic nedalo...

"je mi tak tiše" - to je fakt hezký :-)