chudák máma, skvělá skladba, slzy v očích

Zajímavé, ale něco mi u toho chybí, jen nedokážu říct co.

život matky s příchutí sladkou, hořkou, kyselou i slanou, no záleží na nás jakou příchuť pocítíme my sami, hezky jsi to popsala, ale nemusí to být tak hořké, právě záleží na tom kdy jsme dostatečně dospělé, pak je život matky sladký a vlastně i dětí, ale někdo je nedospělý ještě ve čtyřiceti, chudáci děti pak

obal od šprcky mě dostal :D

Yana: mám si s kým o tom popovídat a vim,že by to pochopila, ale je mi to trapný a ano stydím se za to

Doufám že budeš pokračovat. Leden už máme, zítra začíná únor....to by bylo fajn

:)

Zbožňuju tuhle písničku a za vkus se nestdím :)

Tohle mne vážně zaujalo. Chápu tvé nitro a myšlenky. Jako bych četla monolog mnou psaný. Také jsem měla ve svém životě člověka, s nimž si rozuměly jen naše těla. A tvá pasáž o vzpomínkách jako nepřístupném filmu a potlačením jiných myšlenek - myslela jsem si, že tohle mám jen já. Vzpomínky ať už představy jsou někdy tak intenzivní, až to udivuje. Máš mé pochopení a mně se ulevilo, že nejsem jediná. Díky za tvé dílo :)

taky nejsem blíženec, taky vím co jsem jen proto že jsem od maminky dostala znamení na řetízku, moc mě zvěrokruh nebere, ale tohle to je mi moc blízké. Jen se tě zeptám znáš někoho s kým by sis takhle otevřeně mohl povídat, někdy mám strach že to nikdo nechápe, nebo znám špatné lidi, nebo se stydím, ale tvé myšlenky jsou úžasné

alexis: ee nejsem blíženec,, spíš jsem tak nějak od všeho kousek ... asi. takových rozhovorů vedu několik dtýdně

taron: děkuji. já nejsem blíženec, já ani nevim co jsem

Díky :) momentální nápad u šálku ("kýble") horkého čaje...

taron: podle té písně jsem to psala :) díky

Jo...od tebe je to první próza, co jsem četla...pěkné, taky jsem blíženec :)

No...hned poprvé se nedá plně poznat co a jak..dnes to není šálek mého kafe...ale třebas zítra to bude lepší :)

Napadlo mě to, co Homéra a ihned jsem si to i zazpívala...docela to sedí i na tu píseň...šikula:)

páčia sa mi všetky Tvoje básne :)

tak toto je skvelý pohľad dovnútra. Naozaj, beatnici. Príjemné čítanie, ďakujem.

Chápu tě. Měla jsem velmi dobrého přítele, který měl vážnou nemoc.

Někdy si říkám, jestli tu sílu v sobě dokážeme objevit opravdu až tehdy, kdy jsme v hajzlu..
A užívat života, když si člověk uvědomuje, jak moc je smrtelný.