mě se líbí, poetická, jemná vyjadřující takovou lehkost ale cítím z ní i bolest...každý si v tom něco najde, :) U mě dobrý, vítej :)

Tak co mi vadi je lasky krasky - vim na to se tezko rymuje - stejne jako na tebe zkus "pulrym" tzn. nerymovat na min posledni tri ale na posledni dve + podarili se ti to na jedno pred treiim
Tzn
Vzdávám se jídla, vzdávám se lásky,
Vyhladovím se do tenké obálky
sice to uz nebude tak pevne ale jiste splavnejsi
Mas to skvele vyuzito v nasledujicim dvojversi
Za tebe - nebe bych "strilel"
Druhe co mi vasi je kdyz se casto opakuji vyrazy - i kdyz tady vy se to dalo spolknout. - howgh

je to takové "autentické", říkanka, jakože vtipná, jenže je to moc vidět

k rytmu

metrické schéma je 4TŽ/3TŽ

"co sliboval mi lásku" = třístopý jamb ženský

trochej a jamb jsou protichůdná dvoustopá metra

"co si mladý pán poručí" také není trochejská řada

a v závěru se to úplně rozpadá

Znepokojivé téma. Znám asi dvě holky které s timhle měly/mají problém. Taky znám holku, která byla/je modelka, a ač hubená od přírody, tak hubla dál. Nechápu to, a proto mě to asi tak znepokojuje....

Líbí :)

Páni... Nesedět na židli skončím na zemi... Jen m+ to trošku děsí.

Má to něco do sebe :-) Asi pravdu ;-) Líbí se mi :-)

Líbí se mi to opakování, dává tomu šmrc a napětí :-) Pěkný :-)

Viviana Mori: Já si to zas neumím bez těch zdrobnělin představit, nevyznělo by to tak úsměvně, ale až moc tvrdě. Už jen představa: Napravo jahoda, vedle třešeň, nalevo borůvka, za ní hruška... to mi nesedí... :-D...

Spíš mě zarazilo to, kdyby to lépe plynulo. Já si to přečtu jako říkanku jedním vrzem, ale to je právě to... vlastní dílo se čte vždycky jinak, zrovna jsem to řešil na jiném serveru, i když u téhle "básně" jsem se snažil dát pozor na rytmus a neřekl bych, že mi někde nějak ulétl... ale děkuju za zastavení a za koment... :-)...

Yana: Tu písničku neznám. Dílo to je starší, napadlo mne ještě na Moravě, to znamená 1997-99? V hlavě jsem si to takhle připravoval dost dlouho, až budu mít chvilku půjčím si od mámy některou fotografii z 1 sv. války po předcích, v editoru ji ještě trochu "poničím", aby byla autentičtější a vložím k textu.
Dávám ji do skeneru a na zadní straně čtu:
"Musím vám psát, že už se taky ubírám do pole."

Chtěl jsem v miniatuře vystihnout podstatu podobných "pozdravů" z války.

taron: Děkuju :)

PetrK.: :-)) děkuji za návštěvu!!!

Ehmmm... hi hi.. *drápe se rozpačitě na hlavě* ono jaksi, to nemá bejt JEN o lásce, ono to má bejt o věčném žití, o nedostižnosti času, o lásce mezi upírem a lidskou bytostí. Kdož zná mou inspiraci, kapelu Versailles, pochopí smysl zcela, ačto Versailles jsou Japonci a mají tedy, až na několik vyjímek, čistě japonské texty. Já se inspirovala jejich prvotními díly, nevím, jak teď, ale když začínali, tak si hráli (hlavně vokalista Kamijo) na upíry z jakéhosi klanu Potomci Růže. Sama jsem smysl onoho příběhu nikdy moc nepochopila, ale ty překlady textů byly na stejné bázi, jako můj Rozkvět. V engrištině Blossom of Violence. Naprostá Versaillovina. Mám v plánu donutit google, aby mi to do té japončiny přeložil.
^^'

kmotrov: správně! V panťáku je boží klid. Kolik já tam toho napsal a vymyslel. Teď teda jezdim autobusem, to tak pohodlné není.

možná ne originální, ale dobré, nepříliš opěvované myšlenky:-)

s tím zhmotňováním násobených myšlenek jste mi pomohli: snažím se marně zhubnout; pořád o tom přemýšlím..musím je někomu poslat..
Nemusíme si nic přát, stačí jen tak vysílat, když se nudíme, a tak.:-) Hezký námět.

Tahle je dobrá! Mnohem lepší, než ty předešlé rýmované. Já si sice nemyslím, že pravá láska má bolet, ale je důležité to poznat. A ono to má někdy něco do sebe. Vím dobře, o čem píšeš a i se mi líbí, jak je to podané a ten konec tomu dodal ještě smutnější a hlubší krvedech. :-D

Z jedný strany Alpiny z druhý padají miny........možná ji neznáš, když jsem byla malá tak ji zpíval tatínek a já vždycky brečela, končí to....to psaníčko je psáno, mou krví podepsáno, na italské frontě v šest hodin ráno...nicméně jsem chtěla napsat že v těch pár slovech může být skryt krutý osud

Víš, po přečtení bych si byl myslel, že tím oznamuješ světu, že chápeš, že pravá láska má bolet a že se člověk musí trápit a to, že je tím, po čem má toužit. A že tam, kde básníci vzývají lehkost a něhu je třeba odhalit také krutou tvrdost a rovněž ji označit za pravé potěšení. A pokud nazýváš lásku falešnou krutou mrchou, která musí být i přes svůj odsouzeníhodný zevnějšek milována, pak jsi můj člověk.

Napovědělo mi to to Ah. To tvrdé H. Žádné zjemnělé hladivé Ach. Ah. Je to vlastně totéž, jen jinak psáno. Teď mi na mysl vyplynul Shakespeare. A tím se vracím i do básně a zmíňce o růžích, protože Co růží zvou byť zváno jinak vonělo by stejně. To je to Ah. Voní stejně.

No a taky se mi líbil ten motiv nedosažitelnosti ve snu. Mívám to taky, akorát v temném lese, kam svítí Měsíc a mezi těmi vzrostlými přímkami kmenů se míhá to dlouhovlasé stvoření, které mi uníká a já ho hledám. A nenajdu. Myslím. Že jsi velmi kvalitní básnířka.

Moc pěkná :-)