A pak se budu válet na terase ;-) Tak jo :-)

Moc pěkná ... :-)

to jsem vážně dlouho nečet,ale poezie má význam....

Dobrej návod

Tedy i přesto, že koně rád nemám a nenacházím na nich nic elegantního a fascinace hodného, musím uznat, že tvoje básnička perfektně postihla to, co od lidí ,,od koní,, pociťuji. Jejich opravdovou lásku ke zvířeti. Co víc, jakési duševní pouto. Až má člověk strach podívat se těm stvořením do očí, aby tomu kouzlu taky nepropadl. Opravdu jsi to popsal hezky.

Souhlas s Eddsonem :) a líbí...přišla jsem ti na chuť, jen prosím ne dlouhé básně, vše, jen ne dlouhé, do těch se mi nechce:)

buburadley: Konec tomu všemu dal jiný rozměr :)

směs starých, nových, cizích slov...zamíchaná do krásného těsta, které, když se upeče (přečte), pak má sice chuť zajímavou, zvláštní, až exotickou..., ale pro našince opravdu cizí...
myslím, že toto člověk ochutná jednou a pak si dá raději vepřoknedlozelo :))))

No...jako paráda, hele, ale tobě opravdu nevadí, že ti vlastně nikdo nerozumí? Já myslím, že umění kdysi bylo jen pro bohaté a vzdělané, ale je nová doba...dnes jsou bohatí nejen šlechtici a vzdělaní všichni : na školách se přece učí výtvarka, hudebka...pracovní činnost, můžeme chodit do kroužků keramiky a tance a nevím čeho ještě a to naprosto všichni, tak proč ti nikdo nerozumí? Je opravdu umění jen pro pár lidí? Nebo se ho už můžeme účastnit masově :)))

valemart: Tvá báseň se ale konzumuje příjemně, ta určitě není jedovatá:))

Zmizí, kdo to však pochopí?
Málokdo:))

Takhle popsat tu nejčastěji zmiňovanou událost, která zasahuje do našich životů a kterou popisuje kdekdo, umí jen málokdo...:-)

Je-li těch pout plná nádoba - okov, možná by bylo lepší ji rozetnout. A: nápady/nároky - to nezní.

Homér: ta je "jedovatá!!!!" :-))))) nejen Hera...

Vytanulo mi...

Odeklínání

Pod kůží tvrdnou jizvy skrytě,
s trhaně bledou grácií
promnou krev drápky v intimitě,
než krásu tvou tmou pokryjí.

Snad chtějí, abys nevidomá
roztrhla tvář si o trny
pohledů, v nichž je úzkost doma,
když závoj zdá se chatrný.

Neskrývej oči v cárech stínu,
neboj se ohně na lících,
polknu tvé rty jak jeřabinu,
zlou hořkost zralou v polibcích.

Přes trpké stopky rudých skvrnek,
vějířky vrásek v koutcích úst
chutnají medem plody trnek,
kterým se chtělo do mne vrůst.

V nich zní hra kouzel předivoká,
jen nech můj zrak, ať putuje
skrz kaňku modři, škvírkou oka
tam, kde máš srdce, Nimue.

(asi někdy kolem 2001... když to tak čtu, vzpomínka dnes neveselá, truchlivá a trpká)

přesně tak ať si byl kdekoli s čímkoli, důležité je, že my to nějak chápem, jakkoli

Když není máslo, tak jíme Heru..haha

Yana: Eddson: BorůvkaB: Dík, byl jsem jenom u doktorky s namoženým krkem. Myslel jsem si, že mám otravu žil nebo něco podobnýho, uzlin třebas. Plus pohled na pouhé žití, na čekání v osamění, naštěstí to za chvíli končí. Básně se prej nemaj vysvětlovat. Ani nevím jestli to básně jsou, ale je mi to jedno, každopádně dík. Peace and love.

Ó, jak to že tu je jeden komentář??? Tvoje báseň se mi rozlila až do konců prstů, celou mě pohltila, druhá sloka a závěr mě vtáhl tak že kdybych byla na blízku tak bych tě chtěla obejmout a ukonejšit, přečetla jsem ji znova a nemusíš věřit mám slzy v očích, a stejně vnímám že věříš a jsi šťastná svojí vírou

Že by se kluk vrátil? Jeho písně o pokru, fotbale a prezidentovi fakt nemusím. Dík, poslechnu celý elpíčko.

musím ti to napsat, dnes po probuzení jsem si na tvou báseň vzpomněla a dokonce jsem si pár slov přeříkávala, prostě tahle báseň se ti nesmírně povedla a jestliže se alespoň částečně dovedu vžít do někoho kdo má o sebe strach, tak ti věřím a vnímám každé slovo, každé má svůj smysl včetně rata a ratata