Devils_PIMP: Mé básně nejspíš nikdy nebudou dokonalé. Ale možná je to i tím, jak se to čte. :)

slnečnica: mannaz: loner: Děkuji všem za komentáře. :)

BorůvkaB: souhlasím :)

Díky,už ani nevím kdy báseň vznikla, ale přišla mi v něčem taková divná, tak jsem váhal, zda ji sem vůbec dát.Jsem rád,že se líbí.

Moc se mi líbí popis spícího domu. Vytváří jasnou představu o místě i atmosféře.

Jak se ocitl detektiv o Markéty doma? To by chtělo asi útržkovitě vyjasnit. Je to kamarád? Asi ne, to by o něm nepřemýšlela jako o detektivovi. Skoro to navozuje dojem, že toto už je pokračování a něco k celkovému obrazu chybí. Docela bych si ráda přečetla, co předcházelo té noci a jak se k ní detektiv dostal :-).

Poslouchání je moc pěkné. Zajímavý nápad. Docela by mě bavilo takhle hádat místa.

A závěr je fajn. Jen nějak nevím, proč to celé vlastně dělala. Tam myslím mohla zafungovat část(chybějící) s detektivem, která mohla dát konci ostřejší význam.

Ale celkově se mi to moc líbilo, píšeš čtivě a umíš to s atmosférou a to já ráda :-).

Těším se, že si od tebe zase nějakou povídku přečtu.

perfektná oslava takého jubilea - skutočne sa podarila ;)

:)

Celkem důkladné

Jako báseň mi to nepřijde, nejsou tam rýmy, ale jinak to je pěkné, ze života, znám to i z vlastní zkušenosti..

Tímto způsobem ovlivňují děj samy postavy! Budeš muset v koupelně rozvěsit paměťové karty!

Moc pěkné využití smyslů pro vyjádření lásky. Moc se mi líbí. Nejvíc ty poslední čtyři řádky.

Pěkně napsané. Taková ze života, to já mám rád. Surové a výstižné. Líbí se mi.

Hodně dobrý!! Jakože opravdu hodně! Líbí se mi, moc! :)

puero: hmmm, rozdíl mezi bytím a jsoucnem, v čem to spočívá?

Vladan: Byl jsem dnes v knihovně půjčit si něco o fotografii a co nevidím - knihu s názvem ,,Markéta fotí digitálně" :-D

hmmm .... nevsedni čestina na tvuj vek ... :)

no, ja k tomu jen, ze aby nekdo mohl jen tak "byt", musi si k tomu neco prozit ... vid, yani ...

Na stará psanecká kolena tíhneš k existencialismu? Být či not to být? Jaká je v tom bytí báječná lehkost, co? Prostě být. Lightmotiv existence a s ním spojená antigravitační teorie života. Co Je, to je. Na gymplu, když jsem měl poprvé filozofii, nedokázal jsem pochopit rozdíl mezi bytím a jsoucnem. Nechápal jsem ten rozdíl. Už vím, byl to problém ryze hmotnostní. Aby něco bylo, může to být jen v myšlenkách jaksi přítomno v určitém okamžiku, ale naše tělesná bytnost je ukotvena hmotou do těžkého fyzického krunýře. I vzduch je těžký jako olovo, když ho naše plíce vdechují, a někde v tom hutném a těžkém mozku se formuje transfyzická myšlenka - existuje naše metafyzická transcedndentní varianta a ta je lehčí než nic. Ach státi se tak onou nehmotnou podobou sebe sama. Občas se to člověku podaří. Jako tobě v téhle básni, kdes pouze byla a nic víc, jakoby odlehčena v přítomnosti, stala ses na malý okamžik tím neuvěřitelně lehkým Já.

My básníci tak rádi nutíme šašky k pláči, co? Vnutit tomu komikovi pořádný kus tragédie. Nechat ho umřít bolestí, strachem a beznadějí. Tak rádi těmhle bavičům odpíráme lásku a štěstí. Pokaždé to má něco do sebe. Snad ten kontrast, snad tu kontroverzi. V každém případě je v tom kus básnické schizofrenie.

Rozhodně ne naposledy :-). Tolik toho k tobě příchází, tolik poznáváš a prožíváš, musí to nějak zase ven :-D. Moc pěkná. Myslím, že té stovce dělá čest :-)