Ten začátek byl trošku záměrem, ale je možné, že jsem to úplně moc nevykoumal, no :) ...Díky za radu, ty písmena zmenším.. A děkuji za názor :)

Ten začátek je takový krkolomný, slovosled maličko bije do očí. Taky bych nepsal všude ta velká písmena, jen za tečku, ale to je spíš kosmetický detail. Na druhou stranu chválím za použití trojtečky, to moc nevídám. ;-)

Jinak je to ale moc hezké, taktéž jsem zvědav na další tvá dílka. :-)

Ani jsem se nenadál… krása, vítej mezi námi, těším se na tvá další dílka... :D

hezka... vzpominkova...

souhlas... na to jak je to ošemetné téma, je to docela dobře vyobrazeno

´Hezká myšlenka =)

Miro Sparkus: děkuji, vlastně je to asi i o tom, jak to kdo pojme, nebyla přímo vyhraněná aby vyzněla negativně, či pozitivně .) Každopádně je skvělé, že na tebe působí pozitivně - to lépe a radostněji se cítím, když tvůj komentář čtu.

Jednoduchá, krátká, úderná a výztižná. Tenhle pocit znám moc dobře. Povedená, mě se to líbí.

Druhá sloka se mi obzvlášť líbí. Pěkná, pozitivní básnička, aspoň na mě pozitivně působí :-)

Moc děkuji za názory. :-) To bohužel nevím, jestli by byla spokojena, ještě jsem nenašel odvahu jí o tom říct.

Díky, taky si jedu v "kleriškovkách".

Je to hnusná nemoc. A velice citlivě jsi o ní napsala.

traken: slnečnica: Pampeliška13: oslov radek: Všem moc děkuji

pěkné

Náčelník Holá Ruka: Moje otázka zněla jinak. Proč bych nemohl (nesměl?) i jako nevěřící uvažovat o bohu? Proč bych se nemohl bavit objevováním vnitřních rozporů v křesťanství? (To není totéž, jako dělat vtipy na církev)

Vladan: Čistě po logice věci - Pokud jsem ateista, jsem nevěřící. Nevěřím, že je na světě, či v jeho blízkém okolí, jakákoliv vyšší moc. Jsem čistě pragmatický člověk, pro kterého posmrtný život prostě neexistuje.
Ale pokud si z toho robíš srandu, tak pokračuj. Není nic lepšího než vtipy na církev.

úžasné, jedna báseň, jeden život...o to bolavější že toto se prostě občas stane, skvěle jsi to vyjádřila, často se zamýšlím nad tím že na stáří a samotu se připravujeme od mládí, no někdo si to vůbec neuvědomuje, pak mu nezbývá lautr nic a nikdo, musím zdůraznit ten úsek s Bachem, a nejen ten...

jo je moc milá, taková nadějná, je nám vlastně fajn...žijeme...

Dotyčná by byla jistě spokojena. Je to tak Máchovsky napsáno. Tedy slovníkem dávným. Má to hned knižnější punc, tragicky vyhrocenější Wagnera, snad touhyplné dojetí z toho kape. Nevím, jaký postoj k tomu mám vlastně zaujmouti.

Pekna...v pondelnim ranu potesi...:-)