Jestli do nebe nechceš, tak tam nepůjdeš. To se podle mě nikomu nedá vnucovat. Variantu, že po smrti nic není, jako křesťan připustit nemůžu. Věřím tomu, že po ní následuje nebe, nebo peklo.

K nějaké verzi by asi došli, to ano, ne však nutně k nějakému bohu. Existují náboženství (ale vlastně to ani náboženství nejsou), která za vyšší sílu považují například přírodu, ne tedy žádného konkrétního boha. A i v nich se, nezávisle na křesťanství, vytvořila některá příkázání podobná těm křesťanským (hlavně co se týče zabíjení, krádeží atd.).

hezké

... ach, ta láska nebeská ...

Yana: Je to jen odezva na osud mých přátel, ale podat ji v třetí osobě by nevyznělo podle mne mých představ.
A nešlo ani o gemblerství, jen o silné protivy povah.

Velmi hezká myšlenka nutí čtenáře zamyslet se =)

KlarKoss: Díky

Stin: "Zemřeš, chceš do nebe, o Bohu jsi věděl,..." - Zkusme to vzít opravdu z úplně jiného konce.
Zemřeš, nechceš do nebe. Nebo ještě lépe - zemřeš a nechceš nic, protože po smrti nic není. Připouštíš i tuhle variantu?
Ale abych se vrátil k té tvé. Pokud na nějaké ostrově bude žít izolovaná skupina, která se ještě nesetkala s civilizací (řekněme = křesťanství), prakticky jistě bude mít svého boha (své bohy) - Každá civilizace došla k nějaké verzi nadpřirozena. Nejsou to ateisté.

Severak: Jenže podle Pratcheta je celý svět na krunýři želvy, kterou nesou čtyři (?) sloni. Nebo tak nějak. Jako fantazie - krasné, jako realita - nevsadil bych ani halíř.

Z principu je názor, že všichni ateisti půjdou do pekla, hovadina. Já jsem osobně věřící, ale to asi na to, co napíšu, nebude mít moc význam.

Zkusme to vzít z úplně jiného konce. Ve světě předpokládáme, že o Bohu všichni vědí. Pak by mohl nastat problém. Zemřeš, chceš do nebe, o Bohu jsi věděl, ale přesto jsi v něj nevěřil. Co když si ale představíme komunitu lidí, kteří jsou naprosto odříznuti od civilizace a o Bohu v životě neslyšeli a ani nebudou mít šanci o něm slyšet? Podle čeho by se pak po jejich smrti hodnotilo to, jestli smějí, nebo nesmějí do nebe, když vlastně neměli ani šanci věřit v Boha? Pomineme-li fakt, že se jim Bůh mohl zjevit, ale to je zase otázka toho, zda by člověk neznalý křesťanství věděl, o co jde.

Kdyby ta komunita nepáchala zlo, asi by ani Bůh neměl důvod se zjevovat. Podle mě jde tedy hlavně o to, jak člověk žije. Jaké má životní zásady, jestli dokáže odpouštět a projevit milosrdenství.

Zase bych všechno, co Vatikán nebo papež řekne, nebral jako absolutní pravdu. Navíc, to je jen část křesťanů. Máme tu i protestanty a plno dalších. ;-)

ŽblaBuňka: Zamila: oslov radek: Miro Sparkus: Děkuji za návštěvu i za milé hodnocení, mám v profilu sice, že je mi kritika jedno, ale není :-)))....díky.

děkuji za to, žes tu trávil svůj čas, děkuji za spoustu nádherných básní a za to, že jsme si tě mohli alespoň krátkou dobu užít tady na psancích, byl si jeden z nej, povznesl si tento server na vyšší příčku, zdravím pane...

překvapení, hlavně ta první osoba, každá řádka dává možnost k zamyšlení, zda je to zpověď je bolavá, zda fantazie, jsi dobrý

Svojko: Vďaka, Robko. ;)

Nechci se rozhodovat. Líbí se mi.

Moc krásná!

je tam řada momentů, které by stály za to zdůraznit, ale nezávidím ti je, je to o hledání... smyslu života, sama sebe, lásky, svém místě tady a ve vztahu, je nádherná, rozervaná, plná bolesti, pochybností a zvláštní beznaděje, je o dospělosti a zodpovědnosti, je neskutěčně hluboká, patříš mezi ty které miluji číst

ten " výkřik" mě zaujal, nikoli to co píšeš pod ním, opravdu si tak připadáš, to jen chvilkově viď

slnečnica: Pekný spôsob, ako šíriť pravdu, o ktorej sa nebojí otvorene hovoriť čoraz väčšie množstvo populácie.

DDD: Chybíš mi tady... :(