Zase pěkná :-) A nejvíc se mi líbí rým: sloty - hosty :-D ;-)

Tyhle básničky miluju a takhle je opravdu povedená! :-)

Byl jsem měsíc v Americe, ačkoliv jsem tam měl strávit rok. Byl jsem tam jen měsíc, ale našel jsem se. Našel jsem sebe, našel jsem odvahu jít si za svými sny, nebát se zvednout hlavu a říct, tak s tímhle nesouhlasím. Nejsem si jistý nakolik mě to změnilo, ale vím, že už nebudu člověk, který se schovává před světem a zůstává zavřený ve svém pokoji se svými příběhy. A co se týče snů... potřebuješ jenom odvahu je žít. A nakonec zjistíš, že přes to všechno co jsi napsala, realita je mnohem lepší, že jsou v ní věci, které nejdou napsat. Hledáš únik ve snech, ale možná tam prcháš jen proto, že si myslíš, že tady to za to nestojí.
Žila přestože osud proti ní vrhl vše co měl, její podivnou kombinaci schopností, opovrhovaný původ... žila aniž věděla proč, nyní žila pro něco a ta síla, kterou to probudilo se nedala s ničím srovnávat. -Clarion, pokrevní kněžka (moje dílo)
Nesmíš se bát toho co máš v sobě, najdi si místo, kde to můžeš ukázat a nauč to nebát se světa venku. Nauč se to...
Jsme jenom lidé, nemůžete po nás chtít nemožné... ale šílené ano. Věřím, že to zvládneš, Snářko. Je na čase se probudit...

To je taky moc hezký! ;o)))))))))))

Kontraband touhy marně v očích skrývám,
ty vždycky poznáš, která udeří
a já okouzlen se v oči Tvé dívám,
líbám a tisknu, něžné pápěří...

A ráno opit kocovinou lásky,
hledám lék, který na ni působí,
homeopatie jen, bez nadsázky,
bolestnou touhu na prach rozdrobí.

Na lásku prostě není více léku,
nežli si dopřát lásky ještě víc
a milovat se vstoje, vleže, vkleku...
Jinak už na ni nepůsobí nic!;o)

PrimaDen:

Pravdu máš! Nechci pouhý sex,
ač i ten pro mne kouzlo má,
nechci svou rozkoš vypít ex,
pro mne i něha cenu má!

Já s každým kouskem Tvého těla
chci mazlit se a prožívat,
co milování s Tebou dělá,
na kůži vyznání Ti psát...

Je ze mne gurmán milování,
ty tam jsou touhy králičí,
chci lásku Tvou až do skonání,
ne jenom vztahy jepičí...
♥♥♥♥♥♥♥
Tak to vidíš, zase jsem se chytil a blbnu tady do kvadrátu. Asi bych zase měl číst spíš něco válečného nebo detektivky a ne něžné básně s prvky filozofie...;o)

PrimaDen:
Tančíme jak dva neobratní sloni
v porcelánu svých velmi křehkých vztahů,
nebe nad námi perly deště roní,
jak přiznat mám, že též v tom, drahá, plavu?

Nároky, které vůči Tobě vznáším
projekcí pouhou přání mých jsou jen
a věci, jež na Tobě těžko snáším,
chyby mé, s nimiž nejsem spokojen...;o(

Jo, knížky Johna Graye to vysvětlují docela srozumitelně. Nebo i Pět jazyků lásky od Chapmana.

PrimaDen: Však já jsem se taky bavil!
*A vzpomněl jsem si, jak mne déšť jednou zahnal i s kámoškou do erotického centra. A přišel Ti tam chlapík, zřejmě trochu podnapilý a s inteligencí plechového kohoutka na střeše a chtěl si koupit pro změnu onu diskrétní nafukovací společnici. ;o)
Že prý mu to kamarádi v hospodě doporučili, že mu to určitě pomůže, ale že by chtěl nějaký levnější model. Slečna, která to asi neprodávala dlouho a navíc byla taková něžná a hezká, se zarděla a snaživě mu ukazovala, co mají i s patřičným komentářem. On se najednou zapotácel, že je mu děsně zle a jak tam měli takovou zkušební kabinku se závěsem a otočnou stoličkou, tak se tam usadil a vzdychal, že potřebuje honem trochu vody. Ujistili jsme slečnu, že jí dáme na krámek pozor, tak zmizela vzadu a donesla žádané! Chlapík se pak zvedl a odkráčel a my tři jsme propukli v hurónský smích a bavili se veselými historkami, než přešel i déšť.;o)))

PrimaDen:
Jak jen to, sakra, děláš, že pár slůvky nastolíš takovou něžnou atmosféru? A člověk má pak sám chuť si zablbnout a psát jen něžně a ve verších...;o)

A já si přeji častokrát
jen k Tobě, drahá, žhavit drát,
brnkat na srdeční Tvé struny
jak jen syn mého otce umí,

slyšet zas v akustickém tichu
zvonit rolničky Tvého smíchu,
nevnímat, kterak plyne čas,
jen Tobě naslouchati zas...♥
********************************************
Teď, v nové éře mobilů,
kdy lze si obratem i psát,
objevím básnickou žílu
a budu něžně veršovat.

Pro Tebe poetou se stanu,
jak Mácha i Keats budu psát
a ve svém díle neustanu
co budu žít a milovat...;o)

PrimaDen:
Snad čet´jsem jen
po čem jsem tajně toužil,
když temněl den
a já byl tolik sám...

Však dalek jsem,
abych se pro to soužil,
od dveří Tvých
potupně odehnán...

Já zkusil to,
(proč všechno vzdávat předem?),
když nevyšlo
to, smutek v srdci mám...

Však nechystám
dýku ni pohár s jedem,
rád život mám,
ač zůstal jsem dál sám...;o)))))

Ačkoliv normálně bojové scény moc rád nemám, tato část se mi líbila, zvlášť "nemilosrdně sekala a bodala do bestií, které skřehotaly mé jméno". Budí to zvědavost, proč je Liliana tak známá zrovna mezi zmutovanými ptáky. Možná jsou inteligentnější než se zdají.

A také by mě zajímalo, kdo bude tu spoušť uklízet...

No, podzim už je tady zas, sníh naštěstí ještě ne, ale na kouzlo vánoc už se tak nějak taky těším...;o)
*Tak ať se Ti Tvé předsevzetí podaří splnit...

alexis: spisovně bude určitě "bych", ale nevím proč, ale já to slovíčko nemám tak rád.Každopádně díky za připomínky, protože vím, že pravopisný chyby vytvářím a ne vždy si jich všimnu.A taky díky za pochvalu :)

Čekanka u cesty
má touhu nevěsty,
o krásné lásce sní,
svou vášeň nabízí
i něhu bezbřehou:
Vem si mne, chci být Tvou...;o)
*****************************************************
Je to tak něžňounký,
že dech se mi až tají,
tak píší jenom ty,
co zrozeny jsou v máji...♥

PrimaDen:
Ano, vzpomínky na jedno krásné období prý umožňují lidem Indie přežívat nesčetné útrapy života. Ale někdy i to pozitivní myšlení jaksi nepomáhá...;o)

Já říkám si zas každé ráno,
že jsem dnes pravou nohou vstal,
jenže když den má vykydáno,
je mi tak smutno, že bych řval!

Já říkávám si každé ráno:
"Usměj se! Dnes již bude líp!"
Celý den věřím tomu, ano...
A večer zas bych smutkem chcíp...

Já šeptávám si jako mantru:
"Každý den líp a líp se mám!"
Večer pak louskám Lásky tantru,
sám v pelíšku svém zavrtán...;o(

PrimaDen:
Co je to rok pro krásné děti máje,
když duch je mlád, na věku nesejde!
Kde dívka něžná šťastna, veselá je,
tam i poeta štěstím roztaje.

Ať básník život další příběh píše,
o něžné lásce, s koncem veselým,
krásný, až člověk při něm sotva dýše,
rád veselou jej glosou doplním...;o)
*********************************************
Epilog:

Májový deštík možná nám
naleje trochu štěstíčka,
zašeptám tiše:"Rád Tě mám!"
a políbím Tě na víčka...♥

PrimaDen: Nikdy nebudete všechny stejné i kdybyste byly jednovaječná dvojčata! Už to, že jste či nejste naše vás odlišuje...;o)

by jsem? vážně? :O za prvé, to podle mně ani není správně :) a za druhé "vyměnil bych všechna ta léta" by znělo lépe, nemyslíš? ale jinak pěkné dílko

shane: no prostě nemůžem být všechny upovídané....:-))to bychom byly všechny stejné....:-)

PrimaDen:
Ale já Tě přece nechci umlčet, slavíčku, ale naopak přimět k dalšímu zpěvu!;o)
A jsem rád, že se Ti má blesková improvizace líbila! Patříš k těm, co člověka dokážou inspirovat...Díky za ten dar!
Tak jen se tak pevně nedrž své introvertní berličky! I já se o ni často opíral, ale bez ní se to skotačí líp!;o)

PrimaDen:
I mlčením lze toho tolik říci,
onou kouzelnou řečí beze slov,
když rty se dotknou jak dva kolibříci,
Amorek řekne si: Mám šťastný lov!;o)