ewon: Jejda, jak hluboko v čase jsi zavítal! O živém a neživém viru píšu tady: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=18511-viry-viry-viry-same-
viry
Podle mne je vir neživý. Ta hranice "živého" je opravdu trochu neostrá. Například umřou viry? Jak se to pozná? Nijak se neprojevovaly "za živa" - jak se projeví smrt? Rozpadem? Rozpadá se i kámen.
život, se dokáže udržet při životě samovolně - hmmm živí tvorové přijímají z okolí energii ve formě potravy. Nebude-li potrava (energie) - zemřou. Není to dost podobné počítačovému viru?
jakou má virus idividualitu? Existují miliony naprosto stejných virů. Možná by bylo lepší říkat, že vir se klonuje.
1) jaká je nejmenší velikost organismu? - na to ti odpovím, až zadefinuješ význam pojemu "organismus".
2) co všechno z živého umíme stvořit uměle? DNA bakterie?
3) máme si život představovat jako... - co je to život? Jak chceš hovořit o vztahu uhlíku a života, když zatím nevíme, co je to "život"?
4) když jsme u rozměrů života: čas- je smrt evolučně výhodná? - zcela jistě. Bez ní by nebyla evoluce.

Vladan: Sakryš! Musím si půjčit nějakou knihu o fotografii, ať ta moje fiktivní fotografka nepohoršuje fotografy skutečné.

Jinak tahle povídka je vlastně trochu ,,vytržená z kontextu", takový náhlý víkendový závan inspirace.

Mě ani tak nevadí, že to nemá konec, jako spíš, že to nemá začátek (příběhu). A nechceš doufám říct, že když u detektivky nevyslovím řešení, tak se povídka stane automaticky "tajemnou"!
Expozicí se obvykle rozumí nastavení kombinace dvou veličin. Délky expozice (času) a clony (množství světla). Správných expozic může být tedy více (různé kombinace clony a času).
Pokud bys v povídce ty přeexponované filmy vyloženě vyžadoval (otázka zní proč? Jsou snad dějotvorné? jde o vypíchnutý podstatný detail!!!), tak Markéta buď musí uvažovat nad clonou a časem expozice, nebo může zvážit expozici jako celek a délku (či teplotu) vyvolání. Pokud nechá film ve vývojce déle (nebo je vývojka teplejší), lehce je "přepálí" taky. Ovšem bylo by divné, kdyby se podívala blbě na hodinky u všech filmů... A mimochodem, po vývojce a ustalovači (za naprosté tmy) následuje praní a poté sušení. Ale ihned po vyndání z ustalovače může film na běžné světlo. To červené světlo v koupelně jsem bral jako "náladovku" - při vyvolávání filmů se vůbec nepoužívá!

nějakej rozdíl by filozoficky bejt měl, když máme pojmy živé a neživé. :)
Předně existencialisti: smrt. Co je živé jednou umře. Myslím, že neživému se něco jako smrt nemůže přihodit. Druhá tajemná věc: zrození. Ta už nechala existencialisty chladnými. Co je zrození?
Pokud vím, tak živé je z živého a nový život je nedokonalá kopie starého. Ale... co bylo na začátku? právě ten problém, který asi nikdo zatím nechápe. :) Další pojem: individualita. Opět pojem, který se těžko chápe v neživém světě (i když můžeme myslet, že třeba kámen je individuální). Individualitu můžeme chápat tak, že organismus: přijímá energii a hmotu a vylučuje nepotřebné látky (a teplo). Tj. vždycky je tu: živý organismus a (zpočátku) neživé okolí mezi nimiž probíhá čilá výměna.
Co by tyto pojmy spojovalo na materiální úrovni? Můj první nástřel je DNA...nebo nějaká sloučenina, která definuje infividuum a je kopírována při rozmnožování. Na DNA je asi hezké to, že ji můžeme chápat jako informaci (byť věřím, že může mít i jiné funkce) (první problém by mohl být v tom, že virus na počítači by tu definici splňoval též...). V čem je rozdíl (a možná jádro sporu): život, se dokáže udržet při životě samovolně. (neboť viry na PC si pro sebe nestaví počítače a nevyrábí proud).
Při všech dokumentech o přírodě na všech televizích, tyhle otázky jsou těžce abstraktní a málokdy si je spojuju s nějakým pišišvorem v moři... No šlo by psát dál, ale je to zbytečné zatěžování čtenářů.
Spíš položím jiné otázky:
1) jaká je nejmenší velikost organismu?
2) co všechno z živého umíme stvořit uměle?
3) máme si život představovat jako zvláštní existenci uhlíku nebo spíš jako funkci, jako dynamický tok informace (neumím to lépe vyjádřit), které v našich podmínkách využívá uhlík?
4) když jsme u rozměrů života: čas- je smrt evolučně výhodná? (myslím, že jo)
Uf, je pozdě, doufám, že neopakuju, co někdo napsal pode mnou.
Jsou to hezký témata :), takový správně neřešitelný. :)

docela by mě zajímalo, jak vypadala naživo...

jinak ,,voněla jako stará kniha" je naprosto ultimátní přirovnání, to si určitě zapamatuju navždy! :D

Vladan: Do kategorie povídky/tajemné, jsem to zařadil protože to nedovysvětluju do konce (jinak by to byla detektivka ;).

Jinak co se týká expozice a světla, žil jsem mylně v domění, že to jsou oddělené veličiny. Hmmm, příště si musím ty reálie víc nastudovat :-/

opravdu je ta báseň napsaná krásně, opakovaný začátek každé sloky a pak ta nedokončená, ponechaná fantazii čtenáře, nádhera

Jako rusofil se ohrazuju proti verši ,,Z Ruska nikdy nepřišlo nic dobrýho." :-/ To svědčí o jedinném: Pisatel buď neví co je dobré nebo zná Rusko jen z Mrazíka :D

Psát umíš, to beru, ale... Problém této povídky je v tom, že nemá příběh. Začíná jako povídka "ze života" (domu), mění se ve vyprávění o Markétě, co nemůže usnout a nakonec přechází do detektivky. Vypadá to, jako by ses nedokázal rozhonout, co chceš psát.
Ovšem kde je příběh? Nevím, PROČ (u ní spí detektiv, řeší "záhadu" nahrávek", je důležitá mono nahrávka....) Byl někdo zastřelen? S kterou postavou mám sympatizovat?...
A technická otázka: Buď to přehnala s expozicí nebo jí ujela ruka při nastavování světla. - Jak to myslíš? Když mi ujede ruka při nastavování světla, tak to přeženu s expozicí, ne? Leda by pracovala s diapozitivy.

Yana: ... když už, tak už ...

i ty jeden, vážně chceš všechno? je krásná ta tvoje básnička

život je boj a ještě za něj platíme to mě dneska nějak nebere

Severak: Díky a komentář :) Půjdu, svezu se aspoň jednou na labutích! :)

Yana: Díky, tvůj komentář mě opravdu potěšil :) Snažím se vnímat svět ze všech úhlů pohledu. Převádím poezii do praxe. Vidím- napíšu. :) Ještě jednou díky. :)

Pojďte se vozit! Pojďte se bavit! (jak říkali kolotočáři na pouti Sv. Anny tam u nás)

jak já milovala kolotoče a fascinovali mě i ti lidé od kolotočů, možná je škoda že už to tak není, ale tady ses dotkla také čehosi jiného, víš co se mi vlastně na tobě líbí, jak se vyznáváš ve svých básních mimo jiné k lásce k chlapům, prostě to tak cítím, vnímáš je, ty svaly bez mozků i jako chlapy a dovedeš se vcítit do toho jak by to asi dopadlo v té maringotce, jsi vlastně číslo, ale v dobrém :-)

;o)

Devils_PIMP: ano, šlo pouze o to upoutat, ten název je vlastně nejvíc z celého dílka :-) děkuji, pane

Vladan: děkuji, ten můj pokus bude na téma stáří, demence, začnu ho možná vkládat do deníku, pak budu velice ráda za reakci, jakoukoli

;o))))