Taková zenová moudrost, cooo?? :))

metaverz: Ďakujem za všetko! ;)

loner: Ach, vďaka...

Yana: pravdu máš :)

loner: no vždyť nechat se hýčkat a objímat to není nic depresivního, já ani nechtěla aby to vyznělo jako depka z toho že umřeme, to je prostě život, bílý a černý a rudý...

hmmmm .... to je dilema ... hezky jsi to napsala ... krasne do basne zhmotnene emoce ... to se mi libi .. jak jsi to dala na papir ...

hezky jsi to vystihla ... ale je to přece koloběh stavů .... nic depresívního ....

Davidsoft: Možná, že ano.Těší mě tvůj zájem. V pokračování zase něco poodhalím. :)

roztomilé, vskutku :)

nádherná hra so slovami... avšak, nedá mi. Teba tešia ženské slzy??

Přeju jí to... hezká báseň

Krásný nápad... do deštivého počasí :-)

Zase pěkná :-) A nejvíc se mi líbí rým: sloty - hosty :-D ;-)

Tyhle básničky miluju a takhle je opravdu povedená! :-)

Byl jsem měsíc v Americe, ačkoliv jsem tam měl strávit rok. Byl jsem tam jen měsíc, ale našel jsem se. Našel jsem sebe, našel jsem odvahu jít si za svými sny, nebát se zvednout hlavu a říct, tak s tímhle nesouhlasím. Nejsem si jistý nakolik mě to změnilo, ale vím, že už nebudu člověk, který se schovává před světem a zůstává zavřený ve svém pokoji se svými příběhy. A co se týče snů... potřebuješ jenom odvahu je žít. A nakonec zjistíš, že přes to všechno co jsi napsala, realita je mnohem lepší, že jsou v ní věci, které nejdou napsat. Hledáš únik ve snech, ale možná tam prcháš jen proto, že si myslíš, že tady to za to nestojí.
Žila přestože osud proti ní vrhl vše co měl, její podivnou kombinaci schopností, opovrhovaný původ... žila aniž věděla proč, nyní žila pro něco a ta síla, kterou to probudilo se nedala s ničím srovnávat. -Clarion, pokrevní kněžka (moje dílo)
Nesmíš se bát toho co máš v sobě, najdi si místo, kde to můžeš ukázat a nauč to nebát se světa venku. Nauč se to...
Jsme jenom lidé, nemůžete po nás chtít nemožné... ale šílené ano. Věřím, že to zvládneš, Snářko. Je na čase se probudit...

To je taky moc hezký! ;o)))))))))))

Kontraband touhy marně v očích skrývám,
ty vždycky poznáš, která udeří
a já okouzlen se v oči Tvé dívám,
líbám a tisknu, něžné pápěří...

A ráno opit kocovinou lásky,
hledám lék, který na ni působí,
homeopatie jen, bez nadsázky,
bolestnou touhu na prach rozdrobí.

Na lásku prostě není více léku,
nežli si dopřát lásky ještě víc
a milovat se vstoje, vleže, vkleku...
Jinak už na ni nepůsobí nic!;o)

PrimaDen:

Pravdu máš! Nechci pouhý sex,
ač i ten pro mne kouzlo má,
nechci svou rozkoš vypít ex,
pro mne i něha cenu má!

Já s každým kouskem Tvého těla
chci mazlit se a prožívat,
co milování s Tebou dělá,
na kůži vyznání Ti psát...

Je ze mne gurmán milování,
ty tam jsou touhy králičí,
chci lásku Tvou až do skonání,
ne jenom vztahy jepičí...
♥♥♥♥♥♥♥
Tak to vidíš, zase jsem se chytil a blbnu tady do kvadrátu. Asi bych zase měl číst spíš něco válečného nebo detektivky a ne něžné básně s prvky filozofie...;o)

PrimaDen:
Tančíme jak dva neobratní sloni
v porcelánu svých velmi křehkých vztahů,
nebe nad námi perly deště roní,
jak přiznat mám, že též v tom, drahá, plavu?

Nároky, které vůči Tobě vznáším
projekcí pouhou přání mých jsou jen
a věci, jež na Tobě těžko snáším,
chyby mé, s nimiž nejsem spokojen...;o(

Jo, knížky Johna Graye to vysvětlují docela srozumitelně. Nebo i Pět jazyků lásky od Chapmana.

PrimaDen: Však já jsem se taky bavil!
*A vzpomněl jsem si, jak mne déšť jednou zahnal i s kámoškou do erotického centra. A přišel Ti tam chlapík, zřejmě trochu podnapilý a s inteligencí plechového kohoutka na střeše a chtěl si koupit pro změnu onu diskrétní nafukovací společnici. ;o)
Že prý mu to kamarádi v hospodě doporučili, že mu to určitě pomůže, ale že by chtěl nějaký levnější model. Slečna, která to asi neprodávala dlouho a navíc byla taková něžná a hezká, se zarděla a snaživě mu ukazovala, co mají i s patřičným komentářem. On se najednou zapotácel, že je mu děsně zle a jak tam měli takovou zkušební kabinku se závěsem a otočnou stoličkou, tak se tam usadil a vzdychal, že potřebuje honem trochu vody. Ujistili jsme slečnu, že jí dáme na krámek pozor, tak zmizela vzadu a donesla žádané! Chlapík se pak zvedl a odkráčel a my tři jsme propukli v hurónský smích a bavili se veselými historkami, než přešel i déšť.;o)))

PrimaDen:
Jak jen to, sakra, děláš, že pár slůvky nastolíš takovou něžnou atmosféru? A člověk má pak sám chuť si zablbnout a psát jen něžně a ve verších...;o)

A já si přeji častokrát
jen k Tobě, drahá, žhavit drát,
brnkat na srdeční Tvé struny
jak jen syn mého otce umí,

slyšet zas v akustickém tichu
zvonit rolničky Tvého smíchu,
nevnímat, kterak plyne čas,
jen Tobě naslouchati zas...♥
********************************************
Teď, v nové éře mobilů,
kdy lze si obratem i psát,
objevím básnickou žílu
a budu něžně veršovat.

Pro Tebe poetou se stanu,
jak Mácha i Keats budu psát
a ve svém díle neustanu
co budu žít a milovat...;o)