A když jsem si přečetl nadpis, první mne napadlo - Co zase chceš? A ejhle skoro jsem se trefil!
Vyvedené toť dílko, já se popravdě smál již od začátku, snad právě kvůli tomu mému vnímání nadpisu jsem si to četl s jinou intonací a s tou to znělo grandiózně již od začátku!

dvakrát jsem přečetla ten pro mě vybroušený styl, zamyšlení nad obsahem by člověk nemusel zanechávat, stejně to na každého působí různě, nicméně, myslím že bohužel! třeba jen jedenkrát v životě by se to mohlo týkat každého, třeba jen jednou...u někoho stále, to je horší, vytáhnu si zrazuješ sám sebe ze strachu ze zrady a z toho samotného až mrazí

je to neskutečně poetické a někdo by možná upravil formu a zařadil do básní, hezký je i ten obrázek, dokresluje atmosféru

úplně tě očarovala ta orientální krasavice, začátek mě chytl, závěr jsem několikrát četla, nějak mi nedával smysl a říkala jsem si proč tam není dostojím-li a pak jsem to asi pochopila, každopádně zaujala, to malinké písmo je proto, že je taky malinká?

pochutnávám si na ranní kávě, voňavé a dobré jako ta tvoje básnička, milé

křehké verše, které vždy vyvolají u mě stejnou reakci, čtu je párkrát dokola, podivuji se nad jejich zvláštní atmosférou a často je vůbec nechápu

chceš aby to bylo úsměvné, tak nad tím nehloubám, ale dalo by se...

ach jo, čtu začínám se vciťovat do té atmosféry a vnímám nastíněnou problematiku jak je těžké se vcítit do druhého pohlaví, do jeho myšlenkových pochodů...a najednou jeden verš, sprcha a už se směju a navíc nápaditý závěr, povedla se ti

DDD: Rozhodně hezká vzpomínka :) Ale já jsem asi tyhle stařenky nezažil... Náš ateistický Frýdlant na ty babičky v kostele moc nebyl. A jestli, tak tam šli drbat, která zas co ukradla či ztopila v Tibě.

Yasmin: To jsem rád... Musím se totiž přiznat, že se mi do té mlhy tak nějak přimíchal zážitek ze tvojí čtvrteční básničky :-)

Orionka: mannaz: Děkuju :-)

Leslie: Já to snad opravdu budu muset udělat :-) Moc děkuju, tohle mě strašně těší :-)

Náčelník Holá Ruka: Náčelníku, je to tak, jsem fakt naivní. Ale pozor, troufnu si tvrdit, že ne hloupej. Mám tendenci všechny a všechno vidět lepší, než to ve skutečnosti je. Byly doby, kdy mě to trápilo, ale už dávno proti tomu nebojuju. Je to totiž k něčemu i dobrý. Netrpím třeba takovýma blbostma jako je podezíravost, závist, nebo žárlivost a nemusím si na nic hrát, páč mě stejně každej okamžitě prokoukne. Navíc jsem potkal spoustu lidí, kteří byli a jsou ještě výrazně větší mimoni než já :-)
A teď ty stařenky - snad ještě nejsem tak starej, ale tyhle babičky prostě pamatuju. Takový ty, co ráno ještě za šera vykopaly slepice z kurníku, nasekly králíkům a pak upalovaly ke kostelu, aby tam byly první a farář si jich všiml. A byly to vesměs fakt dobračky. Až takový, žes jim třeba za barákem zrovna zplundroval jahody - a ony ti pak přes plot ještě vrazily pytel třešní.
Ale obrázek, kterej mi vyskočil při psaní téhle básničky byl odjinud. To jsme se kdysi vraceli odněkud z Rakouska z vody a stavili se na Steyru. Jezdíme tam rádi, protože to je už relativně blízko k hranicím, ale pořád ještě jsou to Alpy. Spáváme tam v krásným kempu - a právě tenkrát jsme se z něj potřebovali vypařit co nejdřív, protože jsme měli strach, že až se vzbudí kempař, někdo mu napráší, co jsme tam v noci vyváděli... No - a proto jsme byli už kolem osmé na vodě. Zastavili jsme pod jednou peřejí na takovým oblázkovým ostrůvku kousek před jakýmsi mostem, vyšátrali z lodí pár plechovek, cigárka a kochali se. Přes kopce se dralo slunce a z řeky stoupaly mraky páry. Nádhera. A najednou koukáme, jak po tom mostě jdou takový dvě hezounký krojovaný babičky. Zastavily se, něco zavolaly, chvíli se na nás dívaly - na nás, sedm tydýtů v zasmrádlejch neoprénech stojících s pivem v ruce na ostrůvku uprostřed tý kouřící řeky, pak zamávaly a zmizely zase do mlhy. Je to blbost, ale já na to asi v životě nezapomenu. Tak asi tak :-)

:-)

nádherný.
úplně přesně rozumím těmhle pocitům tak ať Ti (Vám) tohle spojení duší a celýho vesmíru co nejdýl vydrží! :)

ŽblaBuňka: Ty seš fakt neuvěřitelnej srandista! :-)))))))))
V televizi šlo nějaký opakování humorných scének. jedna hrůza za druhou...
Proč tam radši nedaj Žblabuňku!
Dík.

U tohohle díla pravděpodobně bude mnoho negativní kritiky

... proč se předem sebekritizuješ, když zelená hlava tvrdí, že je ti to jedno?
U mne máš stejně pochvalu, mě se tvé dílko líbí.

tři sta let si v poklidu zarůstat mechem, to bych raději toho houbaře tou francouzskou holí pořádně přetáh, než se nechat odmechovat ;o)))

puero: Díky moc veliký puero! Vzals to přesně tak jak jsem chtěl. Příčilo se mi dát to do kategorie nemoc /smrt.

Je to velmi úsměvné. Už jen ta myšlenka: prohlásit někoho za živého, je geniální.