:(

dobrý

:)

Nebýt anotace, ocitl bych se úplně někde jinde.
– líbí –

líbí, mě ano

zmiňovaný obrat mi připomíná dávné básníky ze školních čítanek

Ach, ta je krásná! Úsměvná a líbezná... hlavně asi proto, že mám ráda lekníny :)

Hunter: Zkus tedy Společné chromozomy. To má/bude mít nádech cyberpunku, pokud tedy je to to, co se ti na tomdle líbí :) Bohužel každý den můžu přidat jedno dílo, takže uvidíme jak daleko se dostanu, ale moho by to dojít daleko :)

Hunter: Diky, s pokračováním to ale asi nebude tak horké. Ani jsem o něm neuvažoval. Uvidíme jestli mě něco napadne, ale nechtěl bych dělat něco tak jako z musu. Ale třeba se dočkáš :)

Nejvíc se mi líbí souzvučnost i význam druhý sloky. Chvilku mi dělalo problém pochopit první a třetí sloku. Já osobně bych hledat vhodnější slova, ale ten význam v tom je čitelnej. Docela hezký. :)

Není to vůbec špatný, myslim, že máš spoustu fajn nápadů a už se numůžu dočkat dalších kousků. :-)

Rád bych si přečetl ještě pokračování, líbí se mi tvůj způsob bočního popisu :-)

To není špátné, to vůbec není špatné. Ovšem něco mi k dokonalosti chybělo, vlastně toho chybělo víc. Možná to bude tím, že nejlepší sloka je hned na začátku a člověk je potom natěšený na zbytek, který ovšem není tak dobrý. Možná že i rytmicky by to šlo trochu zlepšit, ale jinak pěkné obrazy a podzim z toho je opravdu cítit.

mimořádně zdařilá báseň, melodická a plná emocí

...dodal bych: moc hezky "posedla".

podzimní melancholie, ano ta rána jsou však naděje, ale naděje v co vlastně???že jsme další krůček ke konci???dnes jsou tu samé zvláštní básně, listopad nás naprosto pohltil

No...přečetla jsem ji protože miluji víly, obrazy vytváří dostatečně barvité, to se mi líbí, i obsah, který je završen tím nečekaným závěrem mě celkem zaujal, myslím že by nemusela být tak dlouhá, víš, tak trochu ji osekat, nechat něco na fantazii čtenáře, ale je to starší báseň, mám pocit že si prostě chtěl ukázat všechno co umíš, špatné to není, tak uvidíme co bude dál

přijde mi hlubší než vypadá, jakoby ji psal člověk vyprahlý a zoufalý, vlastně se mi líbí...nic neslibuji, mám sám se sebou tolik problémů že neručím vůbec za nic

no, taková rýmovačka, je tedy pozitivní, až moc jednoduše to všechno zní, tak naservírované a jednoduché, kéžby takový byl život, čel strasti roj chápu jako-postav se hromadě problémů, ale je to fakt zvláštní

ó, každý samostatný verš má svůj rozměr, moc se ti povedla, hodí se do dnešních dní a dotkl ses mé touhy žít a prožívat, neřešit blbosti, užívat si, ten krátký čas co je nám tu dán, nepromarnit ani den...dokud tady jsme, pak, pak už není nic. Kávě nedopité...píďalky se šoupou, to je nejhezčí úsek, a závěr korunuje to krátké, ale hluboké dílko