ŽblaBuňka: To tedy rozhodně nelžu! To neznáš Káču!

Nálada tenkrát asi nebyla nic moc, co?

"těžko říct, která z nás jede dopředu a která zpátky" - podle mě jedou obě dopředu, jen každá ze svého pohledu. Svět je relativní.

Vidím v tom řadu obrazů položených vedle sebe, ale jako celek mi to nedává žádný smysl.

nu, já tam vulgaritu vidím docela nucenou, ale to bude tím, že téhleté moc nerozumím, i když jsem prej alkoholik... ale buď je mi málo let, nebo je to způsobeno oblastí alkoholismu :)

Pěkně popsáno.

Líbí se mi, že tuto báseň lze číst jako radostnou i jako smutnou. Je to takový zvláštní pohled na lásku, líbí se mi.

Zaplať pánbůh za Slnečnicu...báseň je krásná...tvoje klasika...myslím si však, že tentokrát jí ty dodatky trochu ruší...

No týjo...toto téma by devět z deseti básníků pojalo kýčovitě a uplakaně...ty jsi však ten desátý...dobrá práce :-)

Někdy bych chtěl tvé myšlenkové pochody poznat osobně, škoda, že jsi tak vzdálená a telefon je příliš neosobní...a na srazech se to nehodí...je to hodně silná zpověď, jako kdybys chtěla se vším skončit...brrrr, husí kůže mi naskakuje...
PS: Ta jehňátka tam být nemusela, ale to je detail... :-D

klasika...dobře popsaná...kdo by ji nemiloval :-)

Čím více jsem se začetl, tím více se mi roztahovaly koutky úst...nádhera, roztomilá nádhera... :-)

ŽblaBuňka: Yana: taron: Ano létat není snadné a přistávat už vůbec ne, však báseň nebyla vyloženě o tom, spíš o jedné duši, která je uvězněna v nevšedním všedním kolotoči a touží po svobodě...přesto díky za komentáře :-)

víš, je umění létat, člověk musí umět i přistávat, a vůbec je nám dáno žít na zemi, nejsme žádní letci, to jen občas si půjčíme křídla ptáka, nebo nasedneme do létadla, ale zem je naším domovem, prostě pro nás lidi je umění létat, člověk musí umět i přistávat...zdravím tu dívku a přeji umění přistávat...zajímavá báseň

tak zranitelná, ale odcházím a vrhám se do další etapy, krásně napsáno, křehké, jemné, ale jakoby odhodlané

četla jsem tuhle báseň už nepřihlášená a řekla jsem si, že ji nebudu komentovat, hm, utíkat k víře, hledat v ní spásu pro své problémy to je vlastně to nejjednodušší co můžeme udělat, ale víra ty naše problémy nevyřeší, naopak, si skoro myslím že je prohlubuje, problémy jsou hmatatelné, kdežto bůh a to vše okolo něj, o tom jsem vždy jen četla nebo slyšela, já vím že jsem hnusná, ale myslím že největší a nejlepší víra, je víra sama v sebe, je třeba hledat v sobě! Myslím, víra, ano pomáhá věřit, ale já sakra stále nevím v co??? V to že budeme mít lepší život, v to, že přijmeme náš úděl...to přece není možné, to je v nás a ne ve víře, tedy shrnu ten můj hnus co jsem napsala, víra je pro slabochy, silný věří v sebe!!! Promiň.

Sid: dílko ani nemělo mít ambice na jasný výklad obsahu a ani na představu o jeho kontextu, snažila jsem se popisovat především "ten pocit"...
a děkuju moc za komentář

vulgaritu omlouvám, opravdu postavám opilců dodává na uvěřitelnosti. Přemýšlím, zda v tom je nějaké poselství, nebo ne...

Je to hezké, skutečně... Jazyková hra upoutá, otevřené rýmy tomu dodávají jakousi vzletnost..
ale samotný obsah bez kontextu lze vykládat jen těžko..

slnečnica: jo? co?