ou...
také hluboká, cítit z ní dilema...rozcestí
takové to : věda, nevěda ...kam jít!

hluboké, i když možná neoceněné...( nedoceněné)

Nádhera, připomnělo mi to mé dětství, něco podobného jsem kdysi taky sepsala...

:)))
ano, zažila jsem jednu maminku, která nabízela svého nepovedenýho syna : Nevíte o nějaké , která by si ho vzala? Já bych ji i zaplatila :(((
tááák, doufám, že tak jednou nedopadnu :)

taron: Děkuji, že jsi nahlédla na okraj hlubiny a objevila odraz světla.:-) málokdo umí hledat perly v hlubinách, ještě jednou děkuji a hezký den.

:))

Doporučila bych to oddělit na jednotlivé sloky,jinak skvělé.

Je to pěkné. Ale psát znamená také nebát se bát. Možná v tom to tkví...

Až příliš těm pocitům rozumím. Je to skvěle napsáno. Vzpomínám, jak jsem si kdysi poznamenal tohle:
"Ubitý pohodou rodinného krbu
chodím už jen pokládat kytky na hrob
nebožky mojí fantazie"

A přece se to vrátilo.

Nemá smysl se tím užírat, nemá smysl tlačit na pilu a znásilňovat slova i sama sebe - i když to vlastně víš, nebo to aspoň z tvé básně jasně čtu. Myslím, že prostě stačí s čistou hlavou nějakou chvíli počkat. Někdy to může trvat měsíce, mně to trvalo roky. Ale nelituju. Díky tomu jsem zjistil, jak strašně jsou slova plachá a že prostě nemá smysl zbytečně je plašit ještě víc. A když jsem si tohle uvědomil a smířil se s tím, ta slova přišla. Čas od času se zase někam ztratí, ale teď už vím, že je to tak dobře a že se zas vrátí :-)

Moudré ponaučení z pohádek?:)

VKate: :-)))

VKate: Co na to říct? Díky moc :-)

taron: slnečnica: VKate: moc děkuju, těší mě, že se líbily :-)

Jack I. Pier: A přitom je matematika tak strašně fascinující :)

West: Moc děkuju

První a poslední sloka - skvělý. )

ThePočly: Taag neasi

no, takovejhle ego trip.. ale je to hezký :D
"být nad věcí, být nad tebou"

Vrátil sem se do hodin matematiky. Tam jsem taky nevěděl o co na té tabuli jde.

West: děkuji za komentář. celý ten můj pocit z toho byl tak trochu klišé. pak jsem si položila tu otázku a stejně jsem se ocitla na začátku problému. :)