Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Změť slůvek, která se na mne odnikud vychrlila...

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Vznikalo to za podivných okolností a je to podivné... Nuže, čtěte:-)

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Není růží bez trní...

Nic moc, spíš jenom proud myšlenek, které se mi podařilo jakž takž zveršovat:-)

smím prosit?...naposledy....

... asi nejlepší z mé "poválečné poezie" ...

přišla k nám paní zima a mě políbila múza:)

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

Věnováno...

.................

taková menší blbost...

:))

Bez komentáře...radši:-)