oslov radek: Táto báseň bola napísaná v čase, kedy sa to celé odohrávalo, a teda odráža moje bezprostredné pocity... Prežívala som nekonečný smútok, zlosť, beznádej a nespravodlivosť. To všetko sa vo mne miešalo. Nechcela som sa nikoho dotknúť, možno je tá báseň jednoducho iba príliš osobná.

Yana: To som nechcela, naozaj... :(

došla mi slova, upřímně obklopila mě tíseň

Mamka: Už sú to 2 roky... stále ho mám v hlave... a v srdci navždy.

Piš, piš, piš - ať to jde ven. Jen pláč někdy nestačí.

věřím že to je jen pocit,a ten je vždy upřímný...

taron: Cvokhauz: Ďakujem Vám, naozaj.

Přečetla jsem ji a odešla, protože jsem nevěděla, co napsat. Je krásná, smutná a asi osobní a takové se vždycky bojím komentovat, protože k nim už snad není třeba nic dodávat, dýchá to z nich samo.

ano, moc pěkná, moc smutná, snad až taková výčitka, komu? Rodičům, životu, smrti, prostě všemu a všem...

Lizzzie: vďaka Liz, bolo to ťažké obdobie... :(

tak neskutečně smutná, tíživá... když už vím o čem tu píšeš, o to silněji to prožívám..

Chronoss: Zo života... díky, Chrone :)

pěkné i když hodně smutné dílko,ale tak již to v životě bývá :)

taron: Ďakujem taron, moje meno sa mi nikdy nepáčilo, ale zvykla som si... koľko je pesničiek o a pre Kristínky?? ;) Veľmi si vážim Tvoj komentár a teším sa, že sa onedlho stretneme aj naživo. :)

slnečnica: Vždycky jsem se chtěla jmenovat Kristýna, a kdybych byla křehká jako krepová růže...tak jsem tebou :) , jak romantické...jak krásné...:)
a ano, bolí to, bolí, když v očích , co tě kdysi velmi milovaly, už nevidíš nic...neznám to sice, ale chápu, však hlavu vzhůru a do boje :))
báseň je krásná...moc krásná :)

Tak nejako to pociťujem... áno. Díky Tome. :)

Joj, Tino, je to smutné s těmi růžemi, viď? Jsou křehké. Vůně odvane, lístky odpadnou, zbyde jen stvol a na něm trny, ty budou píchat pořád. Ale ta krepová z pouti - co na tom, že nevoní - ta déle vydrží a nepíchá. Pěkná báseň. Od srdca.

oslov radek: ďakujem :)

dobrý

Homér: Slnečnica je momentálne (niečo vyše dvoch mesiacov) bez partnera, s novou prácou, ktorá ju napĺňa, užíva si život a priateľov; teší sa, až jej -hádam onedlho- vydajú básnickú zbierku... ale v kútiku duše sa neustále trápi (Rozhodne nie kvôli NEMU!). Je to údel všetkých básnikov? To by zas zaujímalo mňa... Will you give me the answer?