Do prdele, nemáme auto, bazén, telku ani grill. Rozhodil jsi mě.
U koho jsi to byl na návštěvě, ty slídiči?

My máme jen wifi ^_^. A sbírky tu jsou, docela dost.

puero :
"V domě, kde světlo svítí skrz sklo,
chybí pár veršů, co hřejí jak šál.
Mezi stěnami, co mlčí až moc,
schází jen slovo, co rozezní noc."

Chybý tam hodně každý má svůj svět,spolu a přesto cizí.
Co doba seje to sklízí.

Je krásná tvoje lekce, hravá, jiskřivá a pro pozorného diváka, čtenáře vzrušující

Některá vína dozrávají ve sklepě a pak vyniknou.

Leslie: Nó.... je sucho.

Tuhle taky znám, samá recyklace koukám. Nedostatek nové inspirace?

puero : ano, smysluplné. Díky.

Čtena s vznikajícím odstupem se mi líbí pořád stejně.

Ano, život je někdy bouří, někdy větrem, deštěm, mračnem i sluncem, plyne si svým tempem a čas nejde zastavit...

Opravdu povedené, smysluplné, sdělné a poetické.

Omlouvám se, zkusím příště, moc dlouhý

Neu: Tak už chápu, kde se nám nepotkal pohled na věc… zajímavé. Já mám studijní materiály nejradši:D A ráda čtu to, co mě zaujme, klidně pořád dokola. Hledám nové významy, hloubky. Ne nadarmo říkali, když jsem byla malá, že bych holýma rukama rozebrala tank. Prostě se v motorech hrabu ráda. Ale je fakt, že mnohdy taky záleží na mém aktuálním rozpoložení. Mám ráda obojí.

Leslie: Já vím, ale báseň nejsou studijní materiály, abych je četl víckrát za sebou. Cením tu hloubku, ale mám raději kousky, který mi rozbouří myšlenky na první dobrou a ne abych v nich musel něco hledat a pátrat pro pravým smyslu. Dobrá báseň je jako klíčky od auta, který ti nakopnou myšlenkový motor. Hrabat se v motoru už mě tolik nebaví.

Neu: Já myslím, že dlouhý je to naschvál. Forma odpovídá obsahu, dokresluje ho... já to třeba úplně celý četla dvakrát za sebou.

Je to takový silně sugestivní a vtahující. Ale ukrutně dlouhý. V půlce jsem měl dost

Krásně vystižený život, stárnutí, změny v čase... uff, ještě ji vstřebávám a ještě asi chvíli budu. Ta bezvýznamnost a malost lidské počínání v moři času...zastudila. Je vlastně krásná a depresivní zároveň. Zmizíme, jako ty stopy v písku...

A je zajímavá stylem, u kterého bych snad výjimečně nepoznala, že je tvůj. Ale líbí se mi, hezky plyne, jako moře, jako vlny... díky.

Jak kulantně říci, že šlo něco do pr*ele? :) První sloka mě až pobavila. Druhá už tolik ne... vlastně je smutná. A je zajímavé si vyslechnout pocity z druhé strany.

Jako možná odpověď mě napadá:

Když se máma stane z víly
už jí nezbývají síly
na to dávat ještě jiným

únava a její stíny
způsobí že do peřiny
by navždy padnout chtěla

jednou se zas vrátí - celá
ať otřeš pot z jejího čela
třeba tě požádá

vždyť její nálada
je hormonů zahrada
- jinak než zamlada

když podáš jí ruku
a nebude v tom sama

možná tě překvapí
že ještě dokáže
být nejen máma

:D Tahle vtipnost mi unikla. Nesnáším nakupování, baví mě, jak jsi to dovedl až do absurdna naprosto v tvém stylu... a přitom ten pocit odpovídá tomu absurdnu a zahlcení, který (nejen) při nakupování v naší společnosti mnohdy cítím.