Ty vole puero, tohle je můj šálek. Skvělý. Pojedu to dneska určitě ještě vícekrát a vsadím se, že mě pokaždý napadne něco novýho.

Je hypnotická a čtu ji dokola, snad v hypnóze se neprozradím, nevím, lépe je se nevzbudit, všechno je jinak, neskutečně zajímavá báseň

Kouzelné chvíle, snad ještě trvají ...

Hezký... a stejně mi to nějak připadá jako utopie. Lákavá past, co tě chytí do spárů a nakonec skřípne tvoji duši. Ups. Ale jsem ráda, že to tak nemají všichni.

“Jako zčernalý obraz na plátně vlámského mistra.” Do toho jsem se zamilovala.

Krása ... Ale taky se budu těšit na Ryk v gigabytě

Hezké vzpomínky.

Jo.

Homér: Užili bohatě. Máme jen jeden exemplář, jak vy.

puero: Tuhle odpověď jsem čekal. A užili jste si sebe navzájem, než jste si pořídili minilidi? Kolik už jich máte? My jedno a stačí. Další báseň se bude jmenovat Ryk v gigabytě? To by mě taky bavilo číst. Ty jo, naše první podnájmy, u vožralý Vendy, u bordelářky Jitky. Atd. To bylo něco.

Homér: Teď je doma takový rambajz, že bychom se neslyšeli.

Teď už nešeptáte?

Moc pěkné

Moc krásné... úplně to vidím...

Orionka: Souhlasím, zní mi to trochu amišsky.

Trochu moc patetické, občas až starosvětské, ale proč ne.

trochu moc zájmen

Jeho prsty?? Vypadl proud?
To nebude pouť Jen barová scéna
decibely přehlušena.
Teplota rtů bývá stejná...

Hilton byl kdysi levnější jak hotel Grand

Rudolící jeřabiny...hezké