hmmm Baby-lon, a mě dneska balil ajznboňák ve vlaku z Poběžovic do Domažlic ...

kmotrov: Kmotrove, konec sezóny, přidal jsem tam fotky od dnešního Babylonu. Nediv se mi, že se mi pak nechce na schůzi společenství vlastníků bytů, tak si jen tak ulevuji. Kancl do února, les mi bude chybět. Asi zas budem muset opustit kontinent. Kdybych tak mohl hybernovat jako medvěd, zásob jsem za léto nabral dost. Tata brousí i mladší než mám já, nezávidím mu to.

Musíš mít úžasnýho fotra, introverta, kterému dá každá. Budhističtí svatí (Ti z velkého vozu) prý předávali dharmu beze slov. Stačilo takového člověka potkat a člověk mohl být osvícen.
Dá se v tom zabloudit a dá se v tom i najít. Poezie je zrcadlem duše, řek bych že to sedí.

až do oněch vulgarit
bezva

i v negativech se dají nalézt pozitiva, když ne nic jiného, tak alespoň poučení pro příště

Yana: Díííky!

tohle je prostě originál, čtenář se chytne a zase se ztratí a přemýšlí a pak si řekne, jo je to tam, tohle je prostě život a věří ti každou řádku, protože ten text vtáhne a nepustí je v něm láska, tápání, ironie, pesimismus, optimismus, je to často o ničem a o všem, jenom mě mrzí že neslyšim tu melodii :-D

casa.de.locos: Ta je moc intimní, přitom je to strašnej řev, musel bych to přezpívat.

Nahrávka bude?

Orionka: Nene, pro mě je to stoner rocková píseň, já to napsal, pak nazpíval po litru vína a nedal dokument uložit, tudíž je to přepsané z nahrávky. Díky moc za komentář...

Zajímavý, četla jsem několikrát. Ty obrazy jsou hrozně živý, ale zároveň (pro mě) trochu zmatený. A jako píseň mi to nezní, není to chyba v zařazení?

Jindruch: Každý nemůže porozumět otevírání víček u Ploníku, nevadí.

Amadeo´´: Dík, přitom je to taková blbůstka s trapným názvem. Zajímavé je, že tomu říkáš poezie. Ano, shazování mých primitivních nápadů, to je má specializace.

Tohle je hodně silná báseň… U tvé poezie mě naprosto dostává, jak vykreslíš krásnou myšlenku nebo obraz a hned vzápětí jej naprosto shodíš něčím, co nečekám. Pravda, někdy se to tak úplně nepovede, ale někdy to má neuvěřitelnou sílu, jako právě tady. A líbí se mi, že si ta báseň na nic nehraje, nepředává žádná moudra, není v ní ani kousek patosu a přesto život vystihuje přesně takový, jaký je...

určitě bys ze svého života tutuo básen mohl rozšířit ;)

Zamila se zase špatně vyspala...

klasické oprculum

Po dlouhé době zase něco komentuji a fakt nerad dávám negativní komentáře, ale mám li být upřímný, vůbec mě to neoslovilo...

Yana: Jednou jsem na brigádě řezal flexou kabely, z flexy se začlo kouřit, tak jsem jí odhodil, ta jela, mohl jsem mít nožku pěkně pocuchanou, nebo některý z kolegů, odjela dvěstě metrů daleko. Nebo jsme jednou jeli busem v Bolívii směrem k Chilské hranici, kola se zabořily do rozbahněné pouště, s babkama, i když žvejkaly koku jsme ho nevytlačili. Tak jsme žvýkali koku a čekali 10 hodin na pomoc, pozorovali štíry a bolivijští kluci chytali ještěrky. No ty kola našeho vztahu se né a né odlepit. Ať dělám, co dělám, vždycky se to dá nějak dokupy;-)

A proto pro všechno přesto stojí za to žít, dík