Myslím, že neuniká nic. Byl to jen můj velmi špatný pokus o Haiku. Pokusím se to vylepšit.

Prem: Myslel jsem, že jo a jak psala výše Gora 5-7-5 opravdu nestačí. Tvorba Haiku je těžší než se zdá a já sem příště dám až nějaké dílko dovedené téměř k dokonalosti.

Gora: Děkuji za upřímnost. Mě kritika neuráží, naopak si jí cením. Zrovna tyhle dvě jsem asi sem neměl dávat, ale včera se mi zdály lepší po láhvi vína :-) Myslel jsem, že ta druhá, nazvu to miniatura, je celkem dobrá.

Cením si, Nezvaný, tvých pokusů, ale podle mne jsi /zatím/ nepochopil základy tvorby haiku. Přijde mi, že do každé řádky nasázíš cokoli, jen aby to splnilo 5/7/5 - a to opravdu nestačí. Promiň za upřímnost.
Např. tvé

Návrat tmavých rán
veverka spí na stromě
svítí trolejbus.

myslím, že jsi chtěl vyjádřit něco ve smyslu:

ráno ještě tma -
však světla trolejbusu
svítí do oken

veverka se mi tam opravdu již nevešla:-))
i to, co jsem zimprovizovala, je však miniatura, ne haiku, ale aspoň snad o něčem.

Ani já se nechytám... A jelikož jsme ve škole a zajímají mě pohledy i motivace z druhé strany, tak se přímo zeptám autora – Proč si myslíš, že jsou tyto texty haiku?

Těmhle textům se mi nedaří porozumět. Technicky vzato jednotlivé motivy do haiku patří a v textech není nic, co by se haiku vymykalo, ale ani v jednom textu se mi nedaří najít přesah, ani jeden text ve mě nerezonuje. To samozřejmě může být tím, že mi něco podstatného uniká - nebylo by to poprvé.

Není to úplně marný.
Jablko spadlo
do vlnící se trávy –
?????

Můra73: Děkuji. Haiku zkouším, ale pořád to není ono.

Hezky, až poeticky napsané. Místa s pomerančem a s levandulí by dala využít pro haiku, zkoušíš to ještě?

Lenča: Děkuji.

Nádherné, souzním...

Sasanka: Jo, díky moc. :)

Dotančil si papíře. To mě docela pobavilo a různobarevní kovoví brouci sou taky super. :)

Sasanka: Děkuji.

Moc hezké. Já tedy nikdy takový klid nemám,ale pokud bych měla, pravděpodobně bych opustila svoje tělo a ztratila se v dálavách jiných světů. Nejvíc se mi líbila tato věta : Na okamžik zavadím pohledem o modrobílý vzor tapety v chodbě, který trochu připomíná nespočet letících motýlů bez očí. Mám ráda tvary a stíny, které se před očima mění v něco jiného. Hned se svět zdá být kouzelný ;)

Hezká drobnůstka.

Gora: Děkuji.

Je to miniaturka.
Nicméně docela podařené.

Štěstí - ta prolhaná chvíle
zničující v čase všechny cíle...

Milada Kubová: Děkuji.