človiček: ahoj pěkně napsané, taky mě to čeká :)

Damir: Díky, věčný boj a kazím si tím zachycené postoje a myšlenky dost často, )-:

Človíčku, dej prosím pozor na gramatiku, hned v názvu máš hrubku..(komu, čemu) Ježíšovi..., a pak třeba Ferda Mravenec, nebo ...kříž byl prasklý... atd. Zbytečně to kazí dojem ze zajímavého příběhu.

Nine: Dík za konstruktivní pohled na věc.

Potvůrka nevěřila vlastnímu zraku. Co tam je napsáno za hrůzu. Úplně se orosila. Ta bytost, co to psala byla zřejmě v tom okamžiku úplně mimo sebe a cestovala v jiných dimenzích. Nevěděla co píše a našeptávali jí to asi přisedlíci z vakcín na jiných bytostech:)

Proč bohužel? Záleží na úhlu pohledu a kdo se dívá. Za mě bohudík. Jsme jedno. Já tebou, ty mnou. Jsem ve všem a všechno je ve mně. Nejsem v ničem a nic není ve mně. Usuzuješ rozumem, že nezraníš a je to včas? Já bych ráda volnou energii, nezabalenou, neblokovanou. Budu ji posílat dál, ať ji nemusím dolaďovat :) Sobě jsme soudci i porotci.

Ty památky mají nejistou budoucnost. Pokud je nezachrání věřící, pak by bylo správné , aby je udržely nevěřící. Vždy to bude prostor pro hledání. Opuštěné kostely bych citlivě k architektuře vnímal rád jako knihovny duchovních nauk, potažmo koncertní ostrůvky krásné hudby. Ty památky si na sebe budou muset umět vydělat.

Nine: Změny doufám přežijí samy sebe, Každá kultura umí stavět pouze na starých základech.

Nine: Potvůrko podivná. (-: víme.

Kostel,děni rozuzlení.
Sklenka piva pění.
Mysločem pak
volnost .

Když se narodíme ve světě do kterého nezapadáme, je to proto, že jsme se narodili, aby jsme pomohli vytvořit nový.
Podle jiných pramenů, byla Ježíši sťata hlava zezadu. Postupně nám budou odkrývány skutečnosti, které nám byli záměrně staletí tajeny.

...Jsem Zemí... no nevím. Podle komentu jsi se spíš přiklonil k té druhé polovině neprobuzeného, očkovaného NÁRODA SKLADŮ. Co s Gánou ztrácí spojení :) Vážit do jakých myšlenek a slov dáváme energii. Tím se stáváme. Stáváš se skladem a on tebou? :). Přikláním se k Národu Slovanů. Jsem Zemí a ona mnou.

Lenča: Doufám, že máš pravdu a plán duše , že se dostaví.

Zajímavý zážitek a nic se neděje náhodou. Dal sis tím to velké uvědomění. Nejdřív najít svobodu uvnitř sebe, pak se otevírají úžasné možnosti ve vnějším světě. A pokud někde máš být, postupně tě to tam dotlačí, možná nakonec vykopne. Plán své duše a potřebu zkušenosti nejde obejít...

Sasanka: Možná ani tolik nezáleží na tom, zda opustíme svůj kotec, město, stát či planetu, poněvadž sebou si bereme ven zase jen sebe a nic jiného o pocitu štěstí a radosti možná nerozhoduje. Šnek, mravenec nebo strom nevykazuji žádné dopady svého omezení v prostoru .

Dandy: Nerad opouštím verš, ale postoje se někdy zveršováním jakoby drolí. Tak improvizuji s články . Díky kámo.

Miňko: Osobně jsem mikroregionální človíček. Jakmile zmizne věž našeho kostela, tak nejsem doma. Mám to místo rád čím dál víc. A pak se podívám na nádherné panoramata světa a říkám si, jsem omezený tele nebo ne. To samé ale prožívám v vztazích. Je to dilema, kde mnohé dveře zavírám ba zazdívám, abych nemohl vstoupit.

Nádherně jsi to popsal. Dávám ve všem za pravdu, a to i z vlastní zkušenosti. Já se staral o selata na vojně, i když jen 6 týdnů, ale bylo to obdobné. Na druhou stranu, znám spoustu lidí, a to velmi dobrých lidí, kteří prožili celý svůj život ve své ohradě, ve svém teletníku či svinčíku, ve své vesnici, svém sídlišti, svém ohraničeném okolí, a přesto žili život šťastný a naplněný. Inu...

Pěkně napsané.

Někdy je opravdu těžké otevřít ty pomyslné dveře a prostě jen vstoupit. Někdy bát se vejít, že uděláme chybu je větší zlo, než udělat chybu hned za dveřmi a zjistit, že chybujeme všichni a neustále, ať už jsme kdekoliv. Hezké zamyšlení ;)