Psavec: Pochvala od mistra těší dvakrát.

Pěkně jsi to poskládal.

Jarovanek: To mne těší. Děkuju.

Líbí se mi, dík... :-)

Manželství jsem kdesi v básni ztvárnil do podobenství květináče a kytky. Nikdy si kytka musí najít květináč větší.

Hnojení je zbytečné. Škoda že s tou snahou je to jako z počasím,nikdy se nesejdou dva slunečné dny. Možná párkrát za rok někdy snad...

Nezvaný: Vždy sleduju ty na začátku a ptám se, proč odkládáme něco ta skvělého.

Lenča: Vím že jde o nauku. Problém nastává, když se někdo učit chce a druhý už ne.

Každý vztah nás posouvá, ale dokud jsou to ty karmické, nedá se napořád cítit to, co zpočátku. Ale i tak lze mít krásný vztah, když si tohle člověk uvědomí, že je to cesta, kterou nejde zkrátit. Musí se naučit to, co je třeba. Tak to alespoň vnímám a zažívám já...

Rozumím, pěkné.

Můra73: Život každého z Nás je Haiku s brilantní konturou prožívání v přítomném čase.

V téhle podobě je ten text (alespoň v mém pohledu) haiku vzdálený. V podstatě to na těch třech řádcích máš shrnuté, ale každý verš jako by tam byl sám za sebe... Doufám, že restart byl trvale úspěšný.

Můra73: Ta depka byla skutečná, prožitá naplno včetně slz. Jen strojvedoucího jsem té švandy ušetřil. Spokojil jsem se s restartem jako to dělají Tibeťané na svých pohřebištích.

Človíčku, doporučuji do haiku vepsat moment, který jsi prožil, a který na Tebe silně zapůsobil, přestože se stal ve Tvém obvyklém prostředí. Dílko by mělo držet pevně pohromadě, každé slovo v něm má mít takou vazbu k ostatním, že pokud ho vynecháš nebo zaměníš, ztrácí text svůj původní význam. Tobě se text roztříštil na tři samostatné verše bez vzájemného provázání.
Nic než metoda pokus/omyl zpočátku není. Pravidel se na Tebe vyřítí celé hejno a budou Ti bručet v hlavě jak rozvášněné včely. Haiku za tu trpělivost stojí i po čtenářské i po autorské stránce.

Prem: Ale Můřino haiku sa odohráva v prítomnom čase, slovo zůstal sa dá kľudne nahradiť napr. je jen. Človíčkovo haiku nemá s prítomnosťou vôbec nič. Nemám to predsa z vlastnej hlavy že haiku sa odohráva v prítomnosti, teda tu a teraz aj keď odkazuje na niečo minulé, s čím s tebou súhlasím. Je to jedna zo základných charakteristík haiku.

Prem: Je kolem toho tolik jinotajů, že mne to časem pravděpodobně zaujme. Těším se že díky vám jednou odhalím vícerozměrnost zpracovaných motivů. Vážím si loajálnosti a vstřícného navádění na přistávací plochu jménem Haiku. Děkuji

Karpatský: Dovolím si podotknout, že ačkoliv předloha/námět haiku se odehrává vždy v přítomném čase (ono ani není kdy jindy možné něco zažívat – a i když třeba vzpomínáme, i to se děje nyní.. :) , tak v praxi existuje řada skvělých haiku, která využívají rovněž minulý čas, případně kombinaci přítomného a minulého. Existuje pak také jakýsi fenomén "zpřítomnění minulého času", kdy je ve hře motiv, jehož odkaz přesahuje aktuální časový rámec zbytku textu. Např. Můřino vynikající dílko:

Měním kalendář –
z loňského roku zůstal
obrys na stěně.

(Můra73)

Tvrzení, že "haiku se odehrává v přítomném čase," proto považuji za nepřesné a značně zavádějící – zejména pak v kontextu pro začátečníky.

Karpatský:Začínám, děkuju.

človiček: teorii haiku na Psancích uveřejnil celkem nedávno snake, koukni se k němu... ty jsi v dílku "jmenoval" tři činnosti, v haiku mají být dva většinou poetické, přírodní, "protichůdné, překvapivé" momenty a pokud možno v přítomném čase.

Sdílíme, komentujeme si zde své práce, protože jsme ve škole haiku...

haiku sa odohráva v prítomnom čase, tento text nie