Krásně, upřímně jsi to vyjádřil. Pořád si říkám, jak jsem tolerantní máma a skoro tchýně a pak jednou začas otevřu oči a vidím, jak jim pořád moc uhýbám a umetám cestičku. Už ale celkem dokážu sebe ani je nikam netlačit. Všechno má svůj čas, každý jsme jedinečný a potřebujeme si zažít věci vlastním tempem. Cítím, že se máme všichni rádi, ač to tak vždy nevypadá a co víc chtít...

děti nemám...někdy , občas, asi tak jednou za sto let...lituju, ale jinak...ufff :DD

No jo ditka povyletaji z hniza.
Malé děti malá starost
Velké děti velká starost

Gora: No zmuchlanej si připadám, vypranou mám peněženku, při konfrontaci raději suším hubu a aviváž na tvrdou realitu hledám asi marně. Na tohle prášky nejsou. Tohle se pere blbě.

Hezké vyznání rodince, taťkovi i mamince a tak podobně:-), jo, čas letí a na dětech to vidíme nejvíc.
A to jsem při čtení prologu měla za to, že text bude o nějakém pracím prášku!

Miňko: Co jiného Nám často zbývá.

Chvála budiž takovému hřešení... Zaujala!

človiček: ano voda mluví :)

Sasanka: Jednou jsem zpíval vodě ve studánce, vlastně jsem tam tenkrát telefonoval skrze vodu do celého světa. Rozhodně to nebyl monolog.

Většinou netušíme a ani neobjevíme o čem by to mohlo být.

Sasanka: Krásu nemusíme vlastnit.

Sasanka: Vlastně v životě nic jiného nedělám, než to co uvádím v básni. Vše ostatní je jen kulisa co se mění.

Sasanka: Těch kroků do vzduchoprázdna jsem pár už udělal. Chodník se objeví pokud se má člověk rád.

Zajímavá.

Moc krásná.

Zajímavá.

Les je vždy inspirací.

Moc krásná, tuhle cítím :)

Pěkná.

Zajímavá zpověď. A to pumpování energie do žen - to je skvělý...