Pěkná hra se slovy, líbí se mi

Jarní návrat, jsem ráda ,že tě tu zase vidím :-) , pěkné, lehké, svěží...

moc pěkné

Zajímavá, vyvolávající podzimní obrázky. Líbí se mi začátek i konec, i když mě asi trochu pocitově minula, přece jen jsem v jarním očekávání :-)!

Miluji řeč stolů, domů, i cest, tak nějak bez zbytečných gest...

Já z toho mám pocit, že se v rýhách stolu usadily řeči, které musel za dlouhá léta vyslechnout. A chtějí ven?

Přesně tahle báseň od Skácela mi po přečtení vytanula na mysl taky... Ovšem na rozdíl od té Skácelovi, u této jsem vlastně trošku zmatený a tápu, co jsi prostřednictvím jí vlastně chtěla říct. Je ten starý stůl metafora pro starého člověka? Pokud ano, ptáš se, koho ještě zajímají jeho zkušenosti, názory, vzpomínky.. tahle myšlenka se mi líbí, ale ta užvaněnost mi tam v tom případě nějak nesedí. Nebo je ten stůl opravdu jen starým stolem, předmět který nikoho nezajímá? Nevím... nějak ji nemůžu uchopit ale to neznamená, že je ta báseň špatná. Je to spíš jen můj dojem a tápání...

...zato však stoly,
na kterých spočinuly ruce
tolika unavených lidí,
že vyhladily desku,
jak by to žádný hoblík nedokázal...
(Jan Skácel: Dům)

A42: kmotrov: děkuji vám za snahu pochopit. Vážím si toho :-)

paradoxně se mi tahle jeho píseň zdá taková smutně veselá :-)
vypráví o tom, že když zemře básník, všichni jeho přátelé pláčou, pláče celý svět. Jeho hvězda je pohřbená ve velikém poli obilí... a proto nacházíme na tom poli chrpy...

Nápověda je v anotaci. Takové dílo se dá posoudit jen na stejné úrovni, někým, kdo se orientuje v šansonu, zná tvorbu básníka/šansoniéra. To já nejsem. Mohu jen říct, že ty křídla, pokud nejsou ve významovém vztahu k básníkovi na mě působí spíš jako popárna než šanson. Ale jak píšu nejsem, kompetentní, je to báseň pro někoho jiného. Věřím, že si do toho dala hodně, někdo znalejší by to dokázal ocenit. Možná to mohlo vzniknout jako reakce na silný prožitek po poslechu písně nebo písní.
PS: tím neříkám, že to je špatné.

Krásný název, ten mě chytil. Ještě se zamýšlím, o čem všem ta báseň pro mě je.

jé, to je tak příjemně morbidní :)

;o))

;-))

A42: ber to s rezervou, je to taková dovolenková exkrementální lidová říkačka... Asi má i můj mozek dovču ;-)

Abych zmínila nějakou tu mušku, tak mi nějak rytmicky nesedl ten závěr. Ale je to velmi romantické čtení. :-))

No, beru to jako pocitovku tkže dílo jako takové nehodnotím stejně jako u Pimpa. Hlavně že jste v pořádku :)

když Šazi usíná
zastlaný v zrcadlovém písmu jeho příběhu
některé jeho já se vzpíná

A42: hele, nebudeš Ty náhodou nějaký můj zastánce? :-D
Ne teď vážně. Tvá otázka mě zaujala a přimlouvala bych se za její zodpovězení :-)

Zamila: Jen bych si ráda ujasnila, co v této souvislosti považuješ za klasiku a v čem vidíš to zmiňované tematické zprznění.