kmotrov: těší mě, že Ti bylo potěšením... dokonce velkým potěšením... Děkuji! :-)

Tvé názory však tak zcela nesdílím. Věř nebo ne, ale lovením rýmů se nezabývám. Popravdě to ani neumím.
Slova mi jen tak tečou a rýmy se potkávají zcela náhodou. A když se potkají, většinou mě to setkání pobaví a potěší, takže to rozhodně nemám v úmyslu měnit... To by ode mne bylo nepěkné a hlavně neupřímné.
Slovo devalvace mi nepříjemně zavrzalo v uších, jako když škrábeš nehtem po školní tabuli.
Myslím, že i Šazi se oklepal odporem...
Jsem amatér a jsem jím ráda. Sice upřímně obdivuji opravdové "erudované" basniky, co se orientují v "čistých" formách, ale mé touhy jsou jinde...
Možná to zní, jako výmluva a budeš mě podezírat z lenosti pilovat své dílo, ale všechny ty nedostatky a nedokonalosti jsem já... a zrovna teď jsem opravdu moc ráda, že já jsem já...

PS: diskutovat s Tebou mě moc baví. Díky a krásný den přeji :-)

Rád Tě zas potkávám Šazi. Básně o Šazim, to je něco specifického, mají v sobě pohádkovou atmosféru, hravost, jsou to jediná Tvá díla, kde mi nevadí Tvé hraní s formátováním textu, dokonce by to bez toho nebylo ono. Tady máš právo na originalitu, Šazi je Tvůj, je jedinečný, zasloužil by si samostatnou sbírku.

Obecně se vyhýbej rýmům ve volném verši, když píšeš volným veršem jdi po pocitu, vytvářej napětí, každá slabika, každé písmeno má obrovský význam, hraj si se čtenářem, chytej ho do svých sítí.
Sklouzávání k rýmům spíš básni ve volném verši škodí (neplatí to vždy).

Pokud by si Šazimu vydala sbírku, mohla by být mimořádná, rýmy typu chladil/hladil by ji devalvovaly.

Každopádně bylo pro mne raní setkání se Šazim velkým potěšením.

I když je paralelních světů spousta, v tom našem ta báseň taky funguje. Nechala bych Junga a ty ostatní být.

wocell: ale pro mě není absurdní slovo "dokonalý", ale "IN život"... Točíme se v kruhu... Jak jsem řekla na začátku... Dokonalost je názor. A můj názor je, že dokonalost či dokonalé souznění je o doplnění - doplňování... nikoliv o stoprocentní shodě nebo o přizpůsobení se nějaké "normě" - škatulce, kterou vytvořili nějací samozvanci...
Pěkný večer

promiň ,nevím zda jsi správně pochopila ..já se tím přece snažil vyjádřil absurdnost slova "dokonalý"...

wocell: promiň, ale absolutně nechápu, jak můžeš v souvislosti s "dokonalým souzněním" mluvit o podřízení, přizpůsobení nebo dokonce o snaze o (pro mě naprosto nepřijatelný) umělý "IN život"...???
Evidentně máme zcela jinou představu.
Přesto mě opravdu těšilo s Tebou diskutovat. Bohužel jsem k tomu tady měla jen málo příležitostí. :-)

já nepředpokládám že dokonalost je pouze o jednotě názoru ,já ji vnímám jen jako jakýsi vzdušný zámek ,něco k čemu se sice můžeme třeba i upnout ,podřídit třeba i svůj život k tomu abychom byli dokonalí či měli dokonalého partnera ,život ,abychom byli jak se říká IN ,ale k ničemu nám to v podstatě není ..
i já děkuji za výměnu názorů a přeji hezký večer..

wocell: ale o tom to je... o definici dokonalosti. Ty předpokládáš, že dokonalost je pouze o jednotě názoru. Nemyslím, že "dokonalost" respektive "dokonalé souznění" vyžaduje nutně jednotu či shodu. Dokonalé souznění je dle mého názoru především a hlavně o doplňování...
Díky za zajímavou výměnu názorů. :-)

myslím že si úplně nerozumíme ...já jsem to už psal ,co pokládá jeden za dokonalé ,je druhému lhostejné a naopak ,to je zcela v pořádku z hlediska naší přirozenosti ,našeho cítění a žebříčku hodnot at už morálních či materiálních ..nicméně toto samo o sobě zpochybňuje definici dokonalosti ,nebot se na ni z těchto hledisek patrně nikdy neshodneme...dokonalé souznění je stejné jako dokonalý partner a cokoli jiného definovaného jako dokonalé - nic takového není ..a v podstatě toho ani není třeba ..proč by měli mít lidé kteří spolu "souzní" na vše stejný názor ..? ani to není třeba pro podstatu tzv.souznění ,tedy vztahu (at už jakéhokoli) ..podstatou je to co vyplývá z vzájemnosti , obohacování druhého a obohacení sebe druhým .. to vnímám jako naplnění naší existence ..

wocell: rozumím tomu, že v Tvých očích to možná bude málo, ale v očích někoho jiného to může být také dokonalé...
Dokonalost je názor. Proč by se nemohli najít dva lidé stejného "názoru"? O uniformitě tu nemůže být řeč. Jak si sám podotknul... bylo by to proti přirozenosti...
Existence dokonalého souznění je matematická jistota... ovšem s nízkou pravděpodobností nalezení. ;-)
Co myslíš?

Protože jsme individuality ,to co budeš vnímat jako dokonalé bude v mých očích málo a naopak ,zobecnit dokonalost a definovat ji z mého pohledu nelze ..pokud by to tak bylo ,pak by z nás byl myslím jen uniformní zástup a příjímat externě cokoli co není naše přirozenost (byť je to v dnešní době mnohdy realita) bude vždy jen předstíráním a nikoli naší skutečnou podstatou...

wocell: Tvá slova mě velice překvapila a pochopitelně i potěšila. Děkuji!

Dovol otázku. Z čeho pramení Tvá jistota, že dokonalý protějšek neexistuje?

Nekomentuji příliš často neboť se necítím povolaným hodnotit ,nyní to ale dělám protože Tvá báseň má v sobě to co považuji ve vyjádření se za zásadní - ryzost a autenticitu ...ne ,dokonalý protějšek skutečně neexistuje ..stejně tak ale neexistuje důvod ho hledat ,výsledkem takového hledání je jen další ,možná nekonečné hledání a to je marnění času ..to co stojí za to a je třeba hledat je souznění ,třeba úplně nedokonalé ,ale skutečné ,jen to je naplnění vlastní existence...takže můj pohled je tento - "Můj život je můj a to co cítím je moje " a at si Jung ,Freud ,Nietzsche a spol.říkají co chtějí ...
a mimochodem - napsáno je to krásně ..

Orionka: Blbě? Jak říkáš, žádné "blbě" není. Důležité je, co cítíš Ty, ne to, co cítím já... :-)
Moc děkuji.

Já básni rozumím i bez paralelního světa. Možná blbě, ale to neva, souzním a líbí se mi.

kmotrov: podle Tvých slov bych možná měla závěr změnit na:
Cítím doplnění
doplnění a ucelení své vlastní existence... ;-)

děkuji o nesmírně zajímavý pohled. Ráda bych si o něm někdy popovídala více do hloubky. Nebude v nejbližší době nějaké setkání Psanců?

Takové naplnění je bohužel možné jen v paralelním světě, je k němu totiž zapotřebí reálný obraz Tvého Anima.
Tvůj Animus je symetrický protějšek Tvé ženské psychiky, to mužské co se v tobě nevytvořilo, když si se stala ženou. Je to něco jako prázdný obraz v tobě. Jeho (vnitřní) ztráta způsobuje neurózy, naopak pokud by Tě (vnitřně) ovládl, způsobí to šílenství. Reálně potkat muže, který by byl dokonalým obrazem tvého Anima podle Junga nelze.

Moc se mi to líbí.

Elza: Děkuji za milá slova a přeji pohodový den :-)

Ach. Krásný závěr.

Přilákal mě název a nelituju. Je hezké mít své světy, své malé zahrady :)