Amelie M.: Tě taky kousnu :-D Do kosti v rameni :-D

Zamila: nepřepíšu! je tam vyjádřeno to, co chci, nechci to rozbít.. a nějakou nedokonalost v tomto případě fakt skousnu :D ale dík :))

Lenča: díky :))

Je to fajné, jen poslední strofa pokulhává, přepiš to :-D Jinak oceňuji následování tématu :-)

Pěkný drama :)

Amelie M.: Božínku! Já jen nechtěl, abys v tom byla sama!
:-)
A tak jsem se zachoval jako ten Pepíček...
*To paní učitelka řekla dětem, aby se postavil, kdo si myslí, že je hloupý. No a postavil se jen on.
"Tak Ty si myslíš, že jsi hloupý, Pepíčku?" zeptala se ho.
"No, nemyslím, ale bylo mi vás líto, že byste v tom byla sama!":-)

shane: jo.. a dostanu cukrovku .. tfujtajbl :)) jedna za desetiletku stačí!

shane: božínku.. věřím, že když si přečteš svůj poslední komentář a spojíš souvislosti, pochopíš :))

Amelie M.: Proč mi najednou vykáš?:-)

Amelie M.: Mně to taky potěšilo! Měla bys je psát častěji!:-)

Amelie M.: Ty jsi tedy ale číslo! :-)
Ale jo, snahu je třeba ocenit! Já takhle mezi dvěma denními dvanáctkami maloval kuchyňský strop. Sousedi nás lehce opakovaně vytopili a kolem lustru stekla rezavá voda. Má drahá se to snažila zamalovat, jenže rez se špatně zakrývá. Chlap sice nebývá tak akční, ale víc používá hlavu! Obrousit to smirkem? No, nic moc...Ale savo na plísně obsahuje chlór a ten přece odbarvuje! Bingo!!! Vybledlo to a už se to líp krylo. Sám jsem byl mile překvapen a šel jsem si vybrat zaslouženou odměnu. Ráno byla sobota a já si šel odpočinout do práce. Dělal jsem na ústředně a naštěstí nebyly žádné velké poruchy...

shane: vás asi rovnou odstřelím :))

shane: to mě těší, je to jedna z mých srdcovek..

Tak tohle je i šálek mojí kávy,
přemíra cukru vůbec nevadí,
mám rád, když láska vítězství své slaví
a touha srdce něžně naladí...
:-)))
Jo, tohle se mi líbí!

Až budeš shánět tu svěrací kacabajku, vezmi i jednu pro mne, Am*!

Volenka dámská, zubatá už vstává,
pak v rytmu tance dáváme se v let,
to je ten pohyb, o němž se mi zdává
již nekonečně dlouhou řadu let.

Naposled tedy po parketu žití
vířím, než duše moje dá se v let,
modravé světlo v tunelu mi svítí,
já ještě pohled svůj obracím zpět.

Již letím vstříc té usměvavé tváři,
co čeká mne na konci tunelu,
touhou po změně oči moje září,
chystám si řeč...Nespáchám minelu?

Ale i kdyby, co záleží na tom?
Já opět lehce cítím se tu zas,
Nevážím ani tolik jako atom,
jsem energie, nepoutá mne čas...
:-)))

Zamila: :-P

Amelie M.: Svěrací kazajku na Tebe :-D

Zamila: žádná kazajka, free style bude :D díky

PS: ten konec mi taky úplně nezní, ale nechtěla jsem měnit význam.. :)

Zamila: to je závist nad mou genialitou! :D

No, Ty seš ale filuta, Amálko :-D Já to snad ani nebudu komentovat :-D