 |
 18.12.2007
51, žena, Domažlice |
komentáře k dílům uživatele :
13.12.2018 - 22:59
3Hodně toho porozumění přeji oběma.
08.11.2018 - 18:348Ginnare: Uhm, takze ty si myslis ze venku muzes najit neco co nemas jiz davno v sobe ?
07.11.2018 - 08:298Hezké. Univerzum posazené vedle subjektivní reality. Kdo chce, najde i city.
07.11.2018 - 07:588viděla bych to spíš v rovině hladu po něčem novém... hledáním v sobě často člověk objeví nečekané, ale neměl by tím trávit veškerý svůj čas... možností je spousta... jen je chtít najít...
nevím jestli jsem srozumitelná... promiň :-)
PS: doufám, že si rozumíme, že to nebyla kritika básně, ale pouhé zamyšlení či zachycení toku myšlenek, které vyvolala a o tom to přesně je a tak to má podle mě být...
nevím jestli jsem srozumitelná... promiň :-)
PS: doufám, že si rozumíme, že to nebyla kritika básně, ale pouhé zamyšlení či zachycení toku myšlenek, které vyvolala a o tom to přesně je a tak to má podle mě být...
07.11.2018 - 07:428Ginnare: rozviň svou myšlenku ... jakože může něco být jinde a v sobě to nenajdeš?
28.06.2018 - 09:471Taky bych potřeboval meditovat, ale raději si to nechám pro sebe ;-)
12.01.2017 - 15:213http://is.muni.cz/th/12252/ff_d/DISERTACE_ESTETIKA.txt?lang=en
[32] LEWIS, Clive Staples. Čtyři lásky. Praha: Návrat domů 1997.
[33] JOHNSON, Robert Alex. Věčný příběh romantické lásky. Praha: Portál, 2003, s. 7.
Jestliže rozdělíme typy lásky z hlediska jejího předmětného vztažení, je nasnadě diferencovat
lásku také dle charakteru jejího prožívání. Stendhal mluví o čtyřech druzích lásky: L´Amour -gout (smyslná), -vanité (marnivá), -galant (galantní), -passion (vášnivá). [31] Sociolog J.A. Lee uvádí druhů šest: eros, ludus, storge, pragma, mania a agape. C.S. Lewis zvlášť rozvádí sympatii a lásku k věcem, přírodě a vlasti, dále náklonnost, přátelství a Erós. Nad nimi spatřuje křesťanskou lásku, v níž rozlišuje lásku dávající a lásku přijímající.[32] Naše západní kultura si vytvořila mimořádný fenomén, který nazýváme romantickou láskou. Ze sféry literatury přešel dnes prakticky do všech oblastí našeho každodenního života. Romantická láska se stala masovým jevem příznačným pro naši moderní kulturu. „Jsme do té míry zvyklí žít s vírou v romantickou lásku, že si myslíme, že jde o jedinou formu „lásky“, na níž může být založeno manželství nebo milostný vztah. Myslíme si,
že je to „opravdová“ láska. (…) Romantická láska není jen forma „lásky“, je to celý psychologický soubor jevů – kombinace přesvědčení, ideálů, přístupů a očekávání.“[33] Citovaná pasáž týkající se romantické lásky zdaleka nevypovídá o našem širokém vnímání a prožívání lásky. Univerzálnější se
jeví jiná autorova myšlenka: „Jedním z největších paradoxů romantické lásky je, že pokud zůstane
romantickou, nikdy se z ní nevyvine lidský vztah.“[34] Za tragédii současnosti lze skutečně
považovat přežívání romantického modelu lásky v mezilidských vztazích. Stejně tragickým extrémem se
na druhé straně stává láska v podobě konzumní sexuality.
Romantická láska jistě není jediným druhem prožívání lásky. Ten primární je spojen s naší
každodenností. Nejběžnějším a nejdůležitějším způsobem prožívání lásky se stává náš vztah
k rodičům, dětem, sourozencům, přátelům a hodnotám, které život přináší. Nevím, jak lépe nazvat
tento druh lásky, než jako „přirozený“. Oproti tomuto „přirozenému“ druhu lásky existuje ovšem i
láska afektivní, spojená s projevy nedůvěry, žárlivosti, sobectví nebo dokonce násilí. Hranice
skutečné lásky překračuje sexuální láska, v níž je celé bohatství lásky koncentrováno do pouhého
sexuálního aktu. Naše západní kultura si však vytvořila i jiné - zcela specifické - formy lásky,
související především se vztahem ženy a muže. Jednou z nich je platonická láska. Nevyvíjí se ani
tak mezi dvěma lidmi, jako spíše směrem k nadindividuálnímu. O platonické lásce, v jejím anticky
řeckém kontextu, je možné mluvit jako o ideální (je v ní spojena krása, dobro, pravda s odkazem
k věčnosti). Kromě platónské lásky se setkáváme s výrazy jako „láska na první pohled“, „láska
nebeská“ či „láska až za hrob“. V případě neuskutečněného citu mluvíme o lásce nenaplněné a
nešťastné. Pakliže zůstává láska druhému nevyjevena, nazýváme ji již zmíněnou láskou platonickou
nebo nám ji milující vyjádří jako svoji „tajnou lásku“.
[32] LEWIS, Clive Staples. Čtyři lásky. Praha: Návrat domů 1997.
[33] JOHNSON, Robert Alex. Věčný příběh romantické lásky. Praha: Portál, 2003, s. 7.
Jestliže rozdělíme typy lásky z hlediska jejího předmětného vztažení, je nasnadě diferencovat
lásku také dle charakteru jejího prožívání. Stendhal mluví o čtyřech druzích lásky: L´Amour -gout (smyslná), -vanité (marnivá), -galant (galantní), -passion (vášnivá). [31] Sociolog J.A. Lee uvádí druhů šest: eros, ludus, storge, pragma, mania a agape. C.S. Lewis zvlášť rozvádí sympatii a lásku k věcem, přírodě a vlasti, dále náklonnost, přátelství a Erós. Nad nimi spatřuje křesťanskou lásku, v níž rozlišuje lásku dávající a lásku přijímající.[32] Naše západní kultura si vytvořila mimořádný fenomén, který nazýváme romantickou láskou. Ze sféry literatury přešel dnes prakticky do všech oblastí našeho každodenního života. Romantická láska se stala masovým jevem příznačným pro naši moderní kulturu. „Jsme do té míry zvyklí žít s vírou v romantickou lásku, že si myslíme, že jde o jedinou formu „lásky“, na níž může být založeno manželství nebo milostný vztah. Myslíme si,
že je to „opravdová“ láska. (…) Romantická láska není jen forma „lásky“, je to celý psychologický soubor jevů – kombinace přesvědčení, ideálů, přístupů a očekávání.“[33] Citovaná pasáž týkající se romantické lásky zdaleka nevypovídá o našem širokém vnímání a prožívání lásky. Univerzálnější se
jeví jiná autorova myšlenka: „Jedním z největších paradoxů romantické lásky je, že pokud zůstane
romantickou, nikdy se z ní nevyvine lidský vztah.“[34] Za tragédii současnosti lze skutečně
považovat přežívání romantického modelu lásky v mezilidských vztazích. Stejně tragickým extrémem se
na druhé straně stává láska v podobě konzumní sexuality.
Romantická láska jistě není jediným druhem prožívání lásky. Ten primární je spojen s naší
každodenností. Nejběžnějším a nejdůležitějším způsobem prožívání lásky se stává náš vztah
k rodičům, dětem, sourozencům, přátelům a hodnotám, které život přináší. Nevím, jak lépe nazvat
tento druh lásky, než jako „přirozený“. Oproti tomuto „přirozenému“ druhu lásky existuje ovšem i
láska afektivní, spojená s projevy nedůvěry, žárlivosti, sobectví nebo dokonce násilí. Hranice
skutečné lásky překračuje sexuální láska, v níž je celé bohatství lásky koncentrováno do pouhého
sexuálního aktu. Naše západní kultura si však vytvořila i jiné - zcela specifické - formy lásky,
související především se vztahem ženy a muže. Jednou z nich je platonická láska. Nevyvíjí se ani
tak mezi dvěma lidmi, jako spíše směrem k nadindividuálnímu. O platonické lásce, v jejím anticky
řeckém kontextu, je možné mluvit jako o ideální (je v ní spojena krása, dobro, pravda s odkazem
k věčnosti). Kromě platónské lásky se setkáváme s výrazy jako „láska na první pohled“, „láska
nebeská“ či „láska až za hrob“. V případě neuskutečněného citu mluvíme o lásce nenaplněné a
nešťastné. Pakliže zůstává láska druhému nevyjevena, nazýváme ji již zmíněnou láskou platonickou
nebo nám ji milující vyjádří jako svoji „tajnou lásku“.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [15], lk.firefox [14], Crystal [11], zlatesvetlo [9], Maureen [9], ZaZu [3], Tomáš Černý [3], Gimo73 [1], gaia333 [1]» řekli o sobě
Singularis řekla o BorůvkaB :Inteligentní a zajímavá autorka. Škoda, že píše hlavně básně. I když někdy nedomyslí všechny souvislosti, její próza má hlavu a patu a dobře se čte. Z jejích zápisků doporučuji "Černá a černobílá".
