Je z toho cítit bolest, je to plné emocí, které mi jsou svým způsobem tak blízké. Když jsem to četla poprvé, zapůsobilo to na mě dost silně, když po druhé, a já nájednou věděla, o čem vlastně čtu, zapůsobilo to ještě silněji... Je v tom hloubka a strach a všechno, čemu tak dobře rozumím. Tak jen doufám, že takových pocitů bude míň a míň. ;-) Ono nakonec člověku nezbyde, než se s některými věcmi smířit (každá máme to své) a já doufám a věřím, že to jednou bude zase dobrý, ať už to bude jakkoliv. :-) Každopádně jsi to napsala fakt pěkně, tak třeba se zase objeví nějaká inspirace a ještě něco napíšeš. :-)

Vítej

zajímavě,občas každý máme podobné pocity

Moc děkuji za komentáře a vážím si vašich slov i nabízené pomoci. Jsem víceméně smířená s tím, jak to je, jen mám teď nějaké náročnější a přemýšlivější období (že by podzim? :)).
Naštěstí, naproti tomu, co jsem psala, nějaké ty přátele ještě mám a ti dobří jsou ochotni mě poslouchat a pomáhat mi (i když dnes odpoledne mi připadalo, že všechny jen obtěžuji, proto jsem to tak napsala) - zrovna jsem se vrátila z moc fajn procházky noční Prahou a je mi o hodně líp, než odpoledne, kdy jsem tohle psala.
Mějte se krásně :)

Hmmm. Jsem rád, že tohle neznám.

Odette ? Krásné,co popisuješ je vlastně deprese...pomaličku se ti vkrádá to , nač nechceš myslet, co jsi v sobě hluboko pohřbila, ale vono se to dere ven , pořád a pořád , nepřestane, dokud to nevykřičíš ze sebe, nevypláčeš, dokud si s někým nepromluvíš, klidně s mnoha lidmi, mnoha a mnoha a každý ti rád poradí a pomůže, každý svým malým kouskem přidá do tvého křičení , abys už netrpěla....taky nabízím pomoc, mohu -li nějak , :)

Je to moc pěkně napsané.. Ale moc smutné a kruté... Moc ráda bych ti nějak pomohla aby ses takhle necítila.. můžeš kdykoliv napsat... A neboj všechno bude dobré ;)