Nacházím tady jeden typicky taronovský prvek: Taron se v jakémsi věčností zkopírovaném jedinečném okamžiku napřahuje, aby zachytila ruku někoho kdo se nepřestává snažit o záchranu, ale je všem jasné, že mu to hvězdy nikdy do knihy osudu nenapsaly. Taron zachraňuje ztracence a ví, že je to marné a trápí jí to a v jakési výčitce - co by to taky bylo jiného - kombinuje své zoufalství s hněvem vůči něčemu, proti čemu bojuje a ono to stejně vyhrává. Jakokdyž se člověk snaží porazit dokonalý stroj, jako když dítě hrající podle pravidel naříká, nemůže porazit toho, kdo nad ním vítězí protože podvádí. Otázka - hlubokotonážní myšlenka vyvřelá z nevyřčeného meziřádkoví básně - zní: nevidí Taron zákeřnost něčeho, co zákeřné ve skutečnosti není a být nemůže? Je život nebo smrt zákeřná? A co štěstí a neštěstí? Láska a zklamání? Lze si vůbec uvědomit, že včelí žihadlo má ozdravný účinek, když to tak bolí? Hm. Max Buber by řekl, že to chce odpoutat se od svého já ke svému nejá - k nahlížení situace v níž se já ocitám spolu s ostatními nejá.

Puero je tichý člověk. Nikdy neřve, v afektu si uvědomí, že by byl směšný. Když už tak... co, vyřvat si hlasivky prospěje komu? Má snad intenzita hlasitosti vliv na změnu situace? No asi záleží na situaci, ale úleva je myslím věc která si zasluhuje jakési zcivilizování. Tady u nás na severní Moravě se ulevuje vulgaritami, nejlépe oplzlým výrazem spojeným s terciárním sektorem. Je to buranství. Nesnáším to. Děti to pak opakují a výchova směrem k civilizované společnosti bere za své. A ženy? Ty taky. V jakési extázi výbušnosti křičí, trhají sebou, rudnou a mně to připomíná orgasmus a je to k smíchu. Když už tak už ne? Tahle básnička je tedy odhalena. Její téma zní: když už se neumím ovládat, tak to aspoň dovedu ostatním předvést. Je o sebeNEovládání.

Líbí se mi )ze srdce přímá, smutná i odhodlaná ...
zásah do bolavé rány ...řvát -když můžeš - pomůže)

Moc se mi líbí, já si ji četla nahlas..zasáhla.

tvoje poezie je z nitra a dotýká se ho, a ten křik, ten jde také z nitra, z bolavého, rozervaného, zoufalého, jsi nádherný poeta

Líbí se mi to :-) Je to odvážné a prostě své :-) Docela bych Tě to chtěla slyšet recitovat ... :-)

To je hodně rozervaně smutné...
Kéžby to pohlazení přišlo hned zítra!

Myslím, že to je velmi dobře napsané, ne zcela zjevné a to je dobře, protože kdokoli nad zdánlivou či nezdánlivou propastí se v tom může najít a může se mu třeba i ulevit z poznání, že v tom není sám. Myslím, že v poezii hledáme něco jako obrazy naší duše a nalézat je je velmi osvěžující, ať ukazují cokoli.

Když už řvát, tak pořádně!

až hlas ti zeslábne
a vydá zvuky nevábné?

ne v tom to není
hledej něžné pohlazení

Děkuji všem ...

Páni, to má sílu. Je plná bolesti, ale moc krásná. Poslední sloka je úžasná.

krasna. nemam co vic dodat :)

vlastně, čtu ji pořád dokola a čím více se dostávám mezi řádky tím více se mi chce brečet

Chci jenom říci..krásná :)

Krásná báseň. Snad Tvá nejlepší ... Průzračně čistá slova a rána upřímná a otevřená ... Líbí se mi to moc. Jen tak dál ... :-) Škoda, že nebudeš na srazu, ráda bych Tě zas viděla. Tak příště, no :-)

líbí,a dost

"Nie sme tu nastálo, preto nás viac bude mrzieť to, čo sa nestalo.
To, čo sa nestalo, to čo sa nestane, to, čo sa mohlo stať.

Je to, ako vidieť divé husi odlietať a ostať stáť a ostať stáť..."

jen stát

... a hledět do dáli
kam mizí ti, co zůstali

j.f.julián: Děkuji.

2 věci mám.
Chcešli změnit změn, vždyť to jde...
A to hla ní-mě to velmi vzalo, silné, až do nitra!!

já ti dobře rozumím, kdysi jsem pracoval i jako úředník a kolegové těžko chápali, že jsem do těch zákonů, norem a formalit vnášel lidský přístup a řídil se citem. Na MZV jsem byl oblíben a vynášen za příklad, u soudu jsem byl odejit za měkký přístup. ..