Pěkné podobenství. Přidávej vlnku za vlnkou a nakonec tě přenesou na hezčí břeh.

Až jsem se ... zasnil

Pozitivní.. To jsem rád.

LadyLoba: Díky!

moonell: Děkuji! A přesně, vystihla jsi to skvěle.

moonell: Moc děkuji, že jsi pochopila:)

Nesedí mi tam jen sebe já znám, to nejsem já. Pěkná zimní.

Pěkná a chytrá poezie...

odmocnina myšlenky, to si musím někam uložit
ke slovům samotným – absurdita existence záchranných tlačítek s pokutovaným použitím; kdo rozhodne o tom, že došlo ke zneužití? často ne člověk, který v bolesti zmáčkl tlačítko a uvěřil jeho klamavé reklamě

Nechápu, kde se vzal komentář o lásce tady popravdě... Má to závažnost, tíhu. Dobrou kadenci.

Dobře se mi četla.

Silné, smutné, krásně zrýmované.

Líbí

Ani nevím, ale cosi mě uhranulo.

Hodně mne zaujala ale osobně bych posledních 5 řádků vynechal. Smysl by zůstal, zhuštěné poselství a formu by to potěšilo. Ale je to jen můj názor....

Foukám

Uff

Samota slunovratu. Mám rád zimní večery a jejich majestátní ticho a samotu. Konečně jsem duší horal. Samota slunovratu má v sobě velebnost, která jak píšeš, naučí člověka jinak vnímat čas. Pěkné. Některé neotřelé výrazy v básničce mě oslovuju a taky se ztotožňuju s tím, že tma se léčí tmou, byť to vnímám i trochu jinak... blahodárně.

Magicky kouzelná.

Hezky se povedla.