Foukám

Uff

Samota slunovratu. Mám rád zimní večery a jejich majestátní ticho a samotu. Konečně jsem duší horal. Samota slunovratu má v sobě velebnost, která jak píšeš, naučí člověka jinak vnímat čas. Pěkné. Některé neotřelé výrazy v básničce mě oslovuju a taky se ztotožňuju s tím, že tma se léčí tmou, byť to vnímám i trochu jinak... blahodárně.

Magicky kouzelná.

Hezky se povedla.

Oslovila....

Moc pěkná slova.

Leslie : moc krásná ! Díky a přeji ti hodně lásky, štastí a všeho, co si budeš přát.

Smutná, zažil jsem to.

Chápu to stejně jako Homér a říkám si, proč tolik smutku, když chybění je jen dočasné. Je v tom strach? Nenávist? Nezvyk? Ale vyjádřeno krásně.

Krásně zrýmováno. Smutná, ale výborná.

Střídavka

Leslie : působí jako silné vyjádření bolesti a ztráty, která zasahuje až do nejhlubších koutů srdce. Hluboce dojemná.
Dobře to znám, syn mi chybí moc.
Soucítím s Tebou.

Myslím, že to je nejsmutnější věc na tomto světě, když rodič ztratí dítě. Ne nezbytně smrtí, ale prostě zanikne to malé veselé a švitořivé stvoření, které nejde uchovat v původní podobě. Taky sleduju svojeho synáčka, jak roste, jak postupně zaniká a mění se ve většího a většího, světa znalejšího, až úplně zanikne jako dítě, které jsem huštal na bambě aby usnulo, které mělo svůj vlastní roztomilý slovník, který vymýtila škola a logopedie... je cosi krutého v nastavení tohoto vesmíru. A dítě, které je dítětem a člověk s ním nemůže být z jakýchkoliv příčin, to je snad ještě smutnější. Vyhmátla jsi a vystihla ty pravé obrazy smutku.

bludička: Děkuji!

Krásné …

ukrytá v máku: Orionka: Moc děkuji za milé komentáře a slova povzbuzení…

Orionka: Mlčeti Zlato: Moc děkuji! Potěšilo jste mě.

kmotrov: Díky za tenhle pohled a ten optimismus. Hezká perspektiva.

puero: Děkuju. To slovo jsem si vymyslela, alespoň myslím:-) Ale neumím si moc představit jiné použití než v této básni.