puero: Díky za krásný komentář. Tu blahodárnost tam vnímám také, tak jsem ráda, že se přenesla, že jsi ji tam našel.

Psavec: Neu: Hanulka: Děkuji.

puero: Díky za vnesení jiného pohledu. A ano, tahle báseň není o těch důvodech, ale o těch pocitech a jsem ráda, pokud se je podařilo přenést.

Orionka: Tady jsem tu odpověď musela trochu odložit, rozkvasit původní myšlenku na něco stravitelnějšího. A nakonec mě to přivádí k tomu, že důvod smutnění z básně prostě vyčíst nejde, domyslet jde jen z kontextu jiných básní. Tak jako tak mě osobně přijde asi trochu nemístné hodnotit důvody či vůbec nárok druhé osoby na pocity smutku a truchlení. Ale rozhodla jsem se to brát prostě jen jako zvědavost (a neznalost) a odpovědět. Bez ohledu na specifika mojí situace (která je nadstandardně náročná), podobné pocity při střídavé péči prožívá hodně rodičů. Stýskaní je totiž cokoliv, jen ne dočasné. Znamená to přinejmenším chybět u poloviny Vánoc, narozenin, nebo třeba jen nočních můr, po kterých dítě potřebuje utěšit… a u dalších důležitých momentů.

Líbí se mi.

Pěkné podobenství. Přidávej vlnku za vlnkou a nakonec tě přenesou na hezčí břeh.

Až jsem se ... zasnil

Pozitivní.. To jsem rád.

LadyLoba: Díky!

moonell: Děkuji! A přesně, vystihla jsi to skvěle.

moonell: Moc děkuji, že jsi pochopila:)

Nesedí mi tam jen sebe já znám, to nejsem já. Pěkná zimní.

Pěkná a chytrá poezie...

odmocnina myšlenky, to si musím někam uložit
ke slovům samotným – absurdita existence záchranných tlačítek s pokutovaným použitím; kdo rozhodne o tom, že došlo ke zneužití? často ne člověk, který v bolesti zmáčkl tlačítko a uvěřil jeho klamavé reklamě

Nechápu, kde se vzal komentář o lásce tady popravdě... Má to závažnost, tíhu. Dobrou kadenci.

Dobře se mi četla.

Silné, smutné, krásně zrýmované.

Líbí

Ani nevím, ale cosi mě uhranulo.

Hodně mne zaujala ale osobně bych posledních 5 řádků vynechal. Smysl by zůstal, zhuštěné poselství a formu by to potěšilo. Ale je to jen můj názor....