Jak ráda bych některé etapy svého bytí spláchla...Moc se mi líbí tvá báseň.

Miňko: :) Díky moc.

Fakt dobrá... Okouzlující..

LadyLoba: Já ani nevím, co by mělo znamenat to vyjít nebo nevyjít. Boří ledy, to je jediný co vím:)

Kouzlo okamžiku ma svoji cenu.
Vracet se znovu na špatnou scénu.
V nitru co pramení,v řeči sti žil
prameny krve.
Myšlenky hlavou jdou
která to prve.
Děje se děj,v čase se se strácí.
Jak míček na gumce stále
se vrací.

Taky mi tahle nepřijde srdcobolna, ty možná přijdou když to nevyjde ... Ale nepředbíhejme děj ...

puero: Já doufám, že nepíšu jen srdcobolné… byť převažují, zvlášť poslední roky. Spíš “hluboce odžité”, jinak žít neumím a tohle je ventil, jak to sama ustát. Mohla by to být kategorie “intimní”. Nebo “našlapuj opatrně”.

Zřejmě bychom takovou kategorii museli pečlivě definovat. Aby se něco jmenovalo srdcobolná, to je takové krkolomné. V zásadě sis odpověděla sama tou LESLIELOVKOU.

Mlčeti Zlato: Díky za vnesení tvého pohledu na věc…je to tak, nějak mi oproti dřív kouzlo okamžiku začíná připadat vlastně skvělý. Člověk si začíná uvědomovat, že některé věci se už nemusí opakovat…a o to víc si je dovolí užít.

Neu: Moc děkuju, to mě těší.

LadyLoba: Přesně tak. Děkuju

puero: Děkuju. Naštěstí je relativně pomalé… tak akorát, aby se to nezbortilo všechno najednou a nepohltilo to, co nemá. Ale pořád jsi mi nevysvětlil tu kategorii.

Přeji rychlé roztavení.

puero: Proč vlastní kategorii? Pro nezařaditelnost mých výplodů, nebo protože vše sama řadím do kategorie ostatní? Je to proto, že nechci spoilerovat, o čem to bude. :) Nevím, co by takovou leslieovku spojovalo, kromě autorky.

Zásluhy mu, myslím, neberu:) Vždyť je to už v názvu…kde je ten činitel. Ale možná, přes ten strach v první části, je rozpouštění aktivní proto, že tyhle ledovce nevědomky na jaro čekaly. Možná ve své podstatě nejsou ledovcema, jen se jim to po cestě nějak stalo… A bez ledoborce by ledy asi nepovolily, ale tání zastavit nejde (a nechce), ať už bude dál cokoliv…

Díky za milý komentář i zamyšlení.

Jop... i kdyby to byl jen okamžik přeji vděčnost, že led roztál, za pocit, že je jeden/a zase živ

Měla bys mít na psancích vlastní kategorii v roletce.

Hezké. Jo a krátké! Jako ty klíčky od auta.

Zajímavý je ten obrat, že ledovce srdce už zahájily tání. Ten činný rod. Třeba já vnímám ledovce a příroda zřejmě taky, jako cosi, co se aktivně vlastním přičiněním nerozpouští. Proč taky. Ledovci je ve své formě dobře. Potřebuješ k němu něco jiného. Něco co je roztaví. Podle všeho tedy je nablízku ten onen, který ledovce roztavuje. Nebral bych mu zásluhy. Přináší přece jaro.

Tohle je skvělý. Moc hezký myšlenkou a výborně poskládaný

Napsané podmanivě. Zamyslel jsem se a nejprve nic. Pak jsem ustrnul... Mám rád pouhé kouzlo okamžiku, jsa již bez budoucna.

Yana: Psavec: Orionka: Miňko: LadyLoba: koiška: Dandy: Díky moc všem za přečtení a reakce...

Důvěra je opravdu základ a tělo ti to řeklo. Krásně jemně vyjádřeno, moc se mi líbí.