Yana: impi: Děkuji!

Tak já nevím;-) cítím z ní odhodlání, trochu strach, ale odhodlání chtít jít dál, možná s ponaučením ale s touhou...hezké a přeji

děkuji za to

Mlčeti Zlato: Psavec: Díky za přečtení i reakce.

LadyLoba: Díky za tuhle perspektivu. Myslím, že nemusí dojít do stejného bodu (i já s ním spíš experimentuju), ale je důležité si připomínat, že to lidi můžou mít různě a to je v pořádku:) A nakonec asi smutná je, jen jsem si to nechtěla přiznat.

Výstižné a postižné neb to postihuje skoro každého.

Smuténka.

Leslie: myslím, že ti co nedošli do bodu jako ty, žijí ještě v tom, jak byli naučeni, že to má být a z toho úhlu pohledu je to smutné

LadyLoba: To jo, to je asi výstižnější, aspoň pro mě :)

Hm, když ne smutná tak aspoň vděkuplná?

Dandy: Hanulka: Tak já nějak nevím, tahle vážně neměla být smutná :D je spíš o takovém vnitřním uvědomění, že si člověk může vybrat, co chce a co nechce a přijde mi celkem smířená. Ale možná se mi to tam nepodařilo dostat tak, jak jsem zamýšlela. Je mi fajn, hraju si se slovy i pocity… Každopádně díky za přečtení i komentáře!

Leslie : jak moc ti rozumím, držím palce, ať je líp.

Dosti smutku.

Yana: Děkuji Yani! Potěšila jsi mě.

Hanulka: Děkuji za podporu, vždy to trochu dodá člověku naději.

LadyLoba: To je milé, díky!

Skvost i když neradostný

K tomu závěru jsi mě hezky poeticky dovedla a vlákno básně nešetří neotřelými obraty. Ano pochopit a přijmout je i pro mě základ, akorát tě můžu uklidnit :-) že dodnes občas bojuji, prý když opravdu chceme a něco pro to děláme tak to vyjde! Mimochodem taky tě tu ráda vidím, čtu a vnímám tvoje nitro.

Leslie : někdy je těžké čelit pocitu bezmoci a hledat cestu, jak se znovu postavit na nohy. Souzním s tebou, mám podobné za sebou. Věřím, že najdeš sílu a odvahu pokračovat ve své cestě. Moc ti držím palce, pěstě.

Přesně tak.