Hanulka: Mlčeti Zlato: Vida, to jsou zajímavé reakce, protože zrovna o lásce ta báseň opravdu není. Nicméně já ve svých básních ráda nechávám volnější prostor k výkladu, aby si každý mohl najít to své, a rozličným interpretacím se meze nekladou. Zkrátka kontext si každý doplní po svém, asi na základě svých zkušeností a dojmů. Zajímalo by mě, jak to případně uvidí jiní. Každopádně díky:)

Leslie : docela Ti rozumím, a trochu podpořím komentář Mlčeti Zlato, ano - láska proletí jako kometa, ač bychom si my ženy přály lásku na věčnost. Děkuji.

On je to vlastně koloběh života. Nevím jestli je to dobře nebo špatně. Ona láska většinou proletí jako kometa.

Leslie : křivda bolestivá a vnímaná nespravedlnost, pampeliška symbol nového začátku a radosti, tak to beru já. Děkuji.

Leslie: Křivda je zajímavá psychologická machinace, ale podle mě je nejdůležitěji.. strach, zlo a tak :) protože lidé nechápou přesně, že počátkem je právě strach. Křivda je podmnožina :)

Psavec: Bohužel.

Karblo: Děkuju:)

človiček: Ano, ty pampelišky tam nejsou náhodou, významů mají hned několik.

Morfeus: Díky, v jakém smyslu bys ji doplnil?

Homér: To je top komentář, klidně by mi stačil místo celý básně :D dík za výstižný shrnutí.

tahle je zajímavá, doplnil bych to i o "strach" :)

Pampelišky se nedají porazit.

Pampelišky jsou léčivé, křivdy Nás učí sebeúctě.

Martin Laumann: Děkuji, vždy potěší, když se ten pocit povede přenést tak, jak měl.

Pěkně rezonuje. Líbí se mi.

Některé křivdy se vysmějí i Roundapu.

Krásné zachycená melancholie a odcizení, moc se mi líbí hlavně poslední tři verše.

Taková neradostná.

Leslie: Je to tak, ani naše civilizované způsoby nejsou dokonalé, ani demokracie není. Ale aspoň je možnost a naděje, že se časem zlepší. I s tím dalším, co píšeš, naprosto souhlasím.

Orionka: Nepřijde mi to vůbec nemístné a máš určitě pravdu, souhlasím s tím, že pořád žijeme v té lepší části světa. Ale o tom ta báseň úplně není. Okrajově se dotýká toho, že i naše “civilizované způsoby” mají své mouchy, a zrovna soudy obzvlášť. Ta témata, ve kterých jsme zaostali spíš kdesi na východě, v básni nerozebírám, ale když už jsme v tom - za mě to je určitě trestní právo především v případech domácího a sexualizovaného násilí, a také opatrovnické soudy, především v kontextu jejich nekonzistence, kdy v podstatě záleží na štěstí, kdo zrovna daný případ posuzuje, což by tak za me určitě být nemělo. S tím jde také ruku v ruce téma povinného vzdělávání soudců, které by bylo tolik potřebné, a další… když si třeba člověk přečte pár rozsudků nebo poslechne názory lidí, kvůli kterým jsme neratifikovali Istanbulskou úmluvu, vypovídá to o lecčem a dle mě rozhodně o tom, že naše “civilizovaná společnost” má rozhodně na čem pracovat.

Díky moc za zastávku, podnětný komentář a těší mě, že se ti báseň líbila.