Strach se dá překonat jen tak, že se mu odevzdáme. Prohlédneme si ho zvenku i zevnitř, zmapujeme ho a pak jako již celkem prozkoumaný subjekt jej někde odložíme. Většinou odpadne sám, protože nahý a prozkoumán už neumí strašit.

Milá Leslie, to je báseň hádanka. A tak já zkusím hádat. Jsi to ty, tvé odvážné a odhodlané já, kterému jsi konečně dovolila vyrůst.

Hned ten začátek je senzační.

Život se nedá ošálit, vším se musí proplout i za cenu nejvyšší. Až moc povědomé pocity. Díky za ten nadhled.

Tato mě pohltila. A ten závěr... ten si čtu stále dokola :)! Krása!

Mlčeti Zlato: Psavec: Díky moc.

zaseja: Ano, kéž by. Děkuji.

človiček: Já myslím, že v některých situacích je vlastně zdravá reakce zoctovat. Ne napořád, ale jako obrana. Navíc sladké a zralé víno ne každý ocení, a ne každý si ho zaslouží.

Dandy: Je to spíš jakási naivní snaha pokoušet se vidět v budoucnosti naději. Díky.

Moc pěkné.
Zpěv velryb bude vyjímečný zážitek.

Hezky jsi to poskládala.

ukrytá v máku: Moc děkuji.

Napsané nádherně a obsah... Asi každý má tisíc malých trápení a jedno velké (nebo dvě?)

Staň se vínem, sládneš, zraješ. Nezoctovati! Jednou budeš dopita k vysvobození a opita životem. Potkáš gurmána co tě ocení.

kéž by to bylo tak snadné... děkuji

Krásně uklidňující.

Leslie: Ano, ten "odraz ode dna" byl myšlený spíše obrazně, je to tak, jak píšeš, ta cesta vzhůru dá zabrat, ale je potřebná. Držím palce, aby v Tvém životě bylo všechno tak, jak má a k Tvé spokojenosti :).

Mlčeti Zlato: Dandy: Díky, těší mě, že vás oslovila..

ukrytá v máku: S tím dnem je to trochu pravda a trochu mýtus. Ono se od něj jen tak odrazit nedá, člověk se musí z té studny pracně vyškrábat. Moc děkuju.

človiček: Díky človíčku...