LadyLoba: Tak to mě těší ještě víc, děkuju!

Rádo se stalo a mám v plánů až okolností dovolí.. číst od tebe víc věcí ...

LadyLoba: Jeee, moc díky, že ses zastavila u mých psaneckých začátků :-)

Krásné i s obrázkem ...

Těžké k pochopení.

Láska?? ,to je chvíle na úvahu, vždy jsem mněl v té věci snahu. Dávání jsem život svěřil, v drobné na oplátku při tom věřil- marně , dál pátrám po Ní tajně. Bojím se jí potkat a chybu svou poznat.

Miňko: Vždyť jsi napsal, že ji člověk buď může žít a pokud to nedělá, ať si o ní píše, aby měl sám pro sebe náhražku. Nějak si protiřečíš... nebo to neměla být obecná pravda, ale osobně mířená jízlivost zaobalená do rádoby rady? Díky za objasnění.

Leslie: Patřím tedy mezi omezenější jedince. Jenom připomínám že ve svém komentáři jsem nenapsal že není nutné či vhodné o lásce psát, je to přece věčné téma. Já napsal že lásku není třeba se snažit chápat, je třeba ji prožívat pokud žije. Ale - je to jen názor omezeného jedince...

Mlčeti Zlato: LadyLoba: Dandy: Díky za čtení a zamyšlení se. :-)

Miňko: Jasně, proto se jí zabývá tolik filosofů, básníků a jiných myslitelů. Pro omezenější jedince asi nepřestavitelné, ale někdo dokonce dokáže cítit, přemýšlet i o tom psát.

Lásku není třeba se snažit pochopit. Láska buď žije, cítíš a víš že žije, a pak tedy miluj... a když ne, tak si piš pro sebe poezii. Jako náhražku...

Pěkné k zamyšlený.
Užívat si chvyl ,dokut jsou. možné.

Jako bys žila kousek mého žítí... díky

Toužit vlastnit duši, je cesta do pekel. Toužit vlastnit tělo, je cesta k bolesti. Radost se vrací tam, kde nedostává okovy.

Umouněnka: Děkuji za čtení a rozumím. To, co popisuješ, mi ale nezní jako slepota - pokud máš ve svém okolí lidi, kteří se ti s tím mohli svěřit a o problému víš, zní to spíš jako potřeba si chránit vlastní hranice, a to je podle mě naprosto v pořádku.

Už jsem za život zažila a viděla leccos, ale to, o čem píšeš je téma, které mi opravdu dělá těžko na duši, nerada o něm čtu, ne že bych chtěla dělat slepou, ale není mi z toho dobře. Mám ve svém okolí pár žen, co si toto zažily a při jejich vyprávění mi vstávaly vlasy hrůzou. Děkuji za toto dílo, které je velmi k zamyšlení.

Miňko: Ale takhle statistika úplně nefunguje, že? Průzkumy samozřejmě nedělal google, ale kdo chce, může si s jeho pomocí dohledat studie z takového zdroje, který je pro něj věrohodný. I pokud by ses těch žen skutečně zeptal, je také možné, že by ti to prostě neřekly. Nebo je nenapadne, že do toho spadá i to, jestli něco takového zažily v jakémkoliv předchozím vztahu (včetně rodiny, ze které pochází). A taky se člověk musí umět zeptat. Ne obecně, ale konkrétně. Já třeba znám naprosté minimum žen, které nezažily nějakou formu sexuálního obtěžování. Sexuální násilí je taky násilí.

A co se týče těch vysmívaných změn - ne, opravdu nikdo nikomu nezakazuje flirtovat. Podařilo se třeba prosadit redefinici znásilnění, díky které se mimo jiné automaticky považuje za znásilnění pohlavní styk s dítětem mladším 12 let, a ne jako doposud, kdy se muselo zkoumat, zda dítě projevilo nesouhlas či nikoliv. Třeba takové 6leté dítě asi těžko může dát informovaný souhlas k pohlavnímu styku, nemyslíš? Zvlášť, když se takových činů nejčastěji dopouští blízká osoba, na kterou má dítě vazbu a je pro něj nějakým způsobem autoritou.

Taky už není za znásilnění považováno jen to, pokud násilník pro přinucení k sexuálnímu aktu použije násilí nebo jím vyhrožuje (případně využije bezbrannosti oběti, např. když spí), ale “stačí”, že oběť nějak projevila nesouhlas - verbálně, pláčem apod. I to je samozřejmě nutné prokázat, ale odpadá tak ono “proč se nebránil/a” (tedy nevyvíjel/a fyzický odpor), protože dneska už se ví, že velká část obětí prostě zamrzne, nebo se bojí fyzicky bránit, aby jim nebylo ublíženo ještě víc. Navíc fyzickou převahu prostě téměř nikdy oběti nemají. Jsou tam i další změny, jako vyšší sazby za některé ohavnosti a nový trestní čin sexuální útok (tedy nucení k jiným sexuálním praktikám, než je přímo penetrace).

No a další fajn změna - senátem prošel zákaz fyzických trestů ve výchově. A já myslím, že to je skvělá zpráva, protože pokud bylo doposud normální bít děti, proč by ty stejné děti, až vyrostou, nemohly bít další osoby, nad kterými mají fyzickou převahu?

Yana: Jeden na čtyři ohrožené... to je mi moc líto, Yani, muselo to být náročné a jsi skvělá, že z tebe vyrostla taková živá a zároveň empatická bytost, jak tě známe z tvé poezie. Děkuju za odvahu sdílet.

Vím Leslie, vzpomínám na dobu dětství byly jsme tři holčičky a máma věčně sama a táta hrubián a alkoholik, ani nevíš kolikrát máma řešila ukončení vztahu, ale bála se co by bylo dál, zazlívaly jsme jí to, trápila se, ale nikdy ten krok neudělala. A nedávno jsem napsala básničku, kde se dotýkám okrajově toho tématu, příště ji vložím, je tam vlastně vysvětlení že chápu ty ženy. No téma je složité a taky vím že psychický teror je mnohdy horší než fyzický a rozhodně vím že se to děje a otázka proč, má mnoho odpovědí a oběť po úvaze asi nějaké odborné poradenství a podporu potřebuje

Yana: Díky za přečtení Yani i za to, že ses nad tím citlivě zamyslela.

A ano, podle oficiálního vyjádření vlády v ČR zažívá nějakou formu partnerského násilí každá třetí žena a každý desátý muž. Přemýšlela jsem nad tím, jestli to do textu nějak nevložit, protože je to snad ještě větší tabu - mužům se ještě spíš nevěří, nebo oni sami mají mnohem větší problém si připustit, že se jim něco takového děje. Obrovskou roli tam hraje stud a společenské stigma "slabocha". Ale nechtěla jsem, aby se to v té básni tlouklo s tím zamýšlením nad tím, kolik mužů se něčeho takového dopouští, když je tak velké procento ženských obětí podobného jednání.

A co se týče zamyšlení nad tím, že by sis snad poradila - já ti hlavně přeju, aby ses do podobné situace nikdy nedostala. Ale myslím, že se často zapomíná na faktory psychického stavu oběti (domácí násilí nevznikne ze dne na den a když někdo žije v plíživě vzniklém soustavném ponižování a strachu, má to své následky) a nebo třeba na její ekonomické závislosti na partnerovi. Ne každý má funkční původní rodinu, která mu může pomoct. A od toho tady třeba jsou ty organizace (a to v tomto ohledu je u nás stále pomoc téměř neexistující). A nebo od toho, aby těm ženám pomohli pochopit, v čem žijí, poskytly jim sociální, psychologické nebo právní poradenství (protože když tam jsou děti, odchod není tak jednoduchý, jak se může zdát). A nebo i od toho, aby pracovali s psychikou násilníků, kteří to dělat nechtějí a chtějí se naučit svojí agresi zvládat.

Každopádně domácí násilí není jen to, že jeden druhého zmlátí. Jsou různé druhy násilí, které se prolínají a na oběť mohou mít dalekosáhlé následky. Sociální izolace, ekonomická kontrola druhého, nadvláda a ovládání druhého, psychické a emoční násilí, ponižování, a ano, v nejhorším případě i to fyzické. Ale to není ze dne na den, člověku to dělá někdo, o kom si myslí, že ho miluje a mnohdy se tak i chová. Jenže se to období "lásky a omluv" a útoků střídá - tak, aby oběť právě neodešla.