ukrytá v máku: Orionka: Moc děkuji za milé komentáře a slova povzbuzení…

Orionka: Mlčeti Zlato: Moc děkuji! Potěšilo jste mě.

kmotrov: Díky za tenhle pohled a ten optimismus. Hezká perspektiva.

puero: Děkuju. To slovo jsem si vymyslela, alespoň myslím:-) Ale neumím si moc představit jiné použití než v této básni.

Pěkné. Zastavil jsem se u slova souzubí. Myslím, že jsem na něj nikdy předtím nenarazil. Líbí se mi. Asi ho budu používat.

Myslím že to je docela nápaditý. Když si vším (žiješ v mraku), tak mi to připomíná nirvánu, tak není tak zle.

Smuténka.

Smutné, ale krásné. Slunce zas vyjde, ono to tak dělá.

Skvěle napsané. Byla radost číst.

I to je potřeba... všechno šedivé dát do slov. Abychom srdci aspoň trochu odlehčili... i přes ty pochmurné šedé tóny Ti to píše vážně hezky.

Pardon za spam, nešlo mi to odeslat :(

Já vím, že je to živý a bolavý, ale vidím hlavně skvělou báseň. Moc pěkně sis s tím pohrála. Když je inspirace, rýmy a nápady se úplně houfují.

mannaz: Děkuju!

Trochublázen: A to je právě takový mýtus. Nemusí… klíč k přežití vidím spíš právě ve snaze to přijmout. Že některý věci člověk nezmění.

Dandy: Co bych dala za trošku ošumělosti, normálnosti nebo i nudy:) Ta tam šeď asi trochu mystifikuje. I tak děkuji.

puero: A vítej zpět, puero.

puero: Nebo nemělo existovat… tak. To mi trochu dodalo naději, že přeci jen ji někdo rozklíčoval. I kdyby ne, ústřední motiv a jeho zdánlivou neobvyklost v dnešním světě jsi zachytil. Ono vlastně není divu, že je pro lidi nepochopitelná. Je to přímá úměra k tomu, kolik lidí skutečně dokáže pochopit nebo vůbec ví o existenci situace, o které tam píšu. Nepochopení čtenářů víceméně odpovídá nepochopení v reálném životě.

Homér: Díky za rozšíření obzorů, o takovém bizárku jsem neměla ani ponětí. Já měla jednu nečitelnou s cukajícíma koutkama, pak Umbridgeovou a jednu spící. Jojo, jaro daleko, někdy už po podzimu přijde jen zima.

Moc hezká. Naprosto vyhovuje mé náladě. A nepodléhej, budou i lepší dny

Plynové lampy. To ještě existuje? Když si tak člověk uvědomí, co všechno ještě existuje a přitom by existovat už vlastně nemuselo. Nebo nemělo existovat.